Svatojánské období, které začíná kolem 20. června a trvá čtyři dny a noci, měly naše babičky odedávna spojené s magickou silou bylin. Naši předkové této tradici bezvýhradně věřili. Kořenářky, bylinkářky i tehdejší lékaři věděli, že rostliny nasbírané kolem svatojánské noci mají nejsilnější účinky. Dnes už navíc víme, že tato věky prověřená moudrost má i své logické a vědecké opodstatnění. Zkušenosti našich předků totiž vycházely z dokonalého pozorování přírody. Rostliny od jara až do letního slunovratu, kdy jsou dny nejdelší, takzvaně táhnou do květu. V tomto období putují veškeré účinné a léčivé látky z kořenů vzhůru do nadzemních částí, kde dosahují svého vrcholu.
Letos, den sv. Jana činil jsem tuto masť z myrhy a tymiana,
přičinil jsem k tomu rozličné kořenie, v němž jest silné božie stvořenie.
Aby měly bylinky největší léčivou sílu, trhaly je naše prababičky v noci před sv. Janem Křtitelem (24.6.). Vstávaly po půlnoci, když lesní panny, víly a čarodějnice již ztratily svou moc, a vydaly se na svou nejdůležitější výpravu. Cestou si odříkávaly:
Všecko koření od Boha stvořený, jenom bludnej kořen od ďábla stvořen.
Ukaž se mi bylinko boží, co nemoc zahání a zdraví množí,
skovej se, kořínku z pekla, staň se mi, jak sem řekla!
(Bludný kořen je prý malinká bylinka, ale má čarovnou moc, že kdo na ni šlápne, zabloudí a do západu slunce nenajde cesty. Sází ji divý muž, aby lidi poškádlil.)
Potom se zastavily u potůčku — nikoliv u studánky, musela to být voda běhutá (tekoucí) — umyly si obličej, ruce i nohy a neotíraly se, větřík je osušil. Když přišly na místo, kde trhávaly léčivé byliny, zabalily si ruku do nového čistého plátna, dosud neupotřebeného, neboť dnes se nesmí dotknout bylin holou rukou, tím by je znesvětily. Hledaly napřed kapradí, tím si potřely oči, aby neviděly lesní panny, kdyby se přeci jen objevily. V průběhu trhání dodržovaly obřadní mlčení a nesměly se ohlédnout ať se dělo, co se dělo. Když začalo svítat spěchaly kořenářky domů, a když vycházely za horou první paprsky slunce, šeptaly si:
Kdes chodila dnešní noci? Sbírat bejlí na nemoci!
Kdopak s tebou chodil? Kdo tě lesem vodil?
Můj nejlepší přítel, sám svatý Jan Křtitel!
Z režného plátna, jímž měla kořenářka ruku ovinutou ušila nebílenou nití drobné pytlíčky, podobné těm, v nichž děti nosívaly fazole. Do nich pak vkládala kousek po kousku od každého druhu kvítí. Chorému se pytlíček zavěsil na krk tak, aby přiléhal přímo na holé tělo. Naši předkové věřili, že takový lék jistojistě pomůže od všelikého tělesného i duševního neduhu.
Pro mnohé léčebné a magické úkony se používalo devatero kvítí, které bylo potřeba utrhnout na devíti mezích. Devítce jako číslu stojícímu na konci číselné řady byla totiž přisuzovaná magická moc. Které bylinky, ale vlastně patří mezi devatero svatojánského kvítí? Jejich seznam se lišil kraj od kraje, podle toho, které rostliny tu právě rostly a kvetly, ale mnoho bylin se vyskytuje v každém z nich. Český národopisec Čeněk Zíbrt (1864-1932) sestavil na začátku dvacátého století soupis svatojánských bylin a je na něm:
třezalka (bylina svatého Jana), pelyněk černobýl, divizna (hole svatého Jana), kapradí, dobromysl, heřmánek, máta, bazalka, libeček, majoránka, mateřídouška, úročník a devětsil.
Tyto byliny doplňují i květiny, kterých se hojně o svatojánské noci používá buď k dekorativním účelům nebo i v milostné magii, např. vlčí mák, květy šípkové růže, chrpa modrá, zvonek, smolnička, jahodník a kopretina (svatojánské kolo): Svobodné děvče si má v den sv. Jana na louce utrhnout kopretinu a během vytrhávání jejích jednotlivých okvětních lístků si má opakovat slova chalupa, zahrada, statek, mlýn. Podle toho, na které slovo připadne poslední okvětní lístek, mohla se dívka těšit na majitele dané usedlosti, jako svého budoucího nápadníka a manžela.
Jaké schopnosti se se ve vybraných svatojánských bylinkách měly skrývat? Věřte, že to mohly být právě tyto: neviditelnost - najít ukrytý poklad - očarovat jinou osobu - porozumět zvířeví řeči - uchránit před uřknutím - splnit tajná přání - přivolat lásku a zajistit její tvalé spojení - zjevit budoucí majetkové poměry a uspíšit svatbu.
Bylinkářská podstata svatojanských tradicí:
"Bylinářky a kořenářky končívají též dnem sv. Jana hledati léčivých a čarovných bylin a koření, domnívající se, že příroda od toho času s umírajícími bohy letními, a hlavně ochablou bohyní jara, lásky a úrody Ladou ztrácí moci svých." (citace z knihy Bájeslovný kalendář slovanský, z roku 1860)
Shrnutí: základní „devatero kvítí“ podle Čeňka Zíbrta
- Třezalka tečkovaná – bylina svatého Jana, na ochranu před zlými silami a neštěstím.
- Pelyněk černobýl – na ochranu před uhranutím, nemocemi a únavě.
- Divizna – hole svatého Jana, na ochranu před zlými silami, oznamovala poklady a kořen zajistil neviditelnost.
- Kapradí – zlatý květ kapradí otevírá brány k pokladům, propůjčuje neviditelnost a dar rozumět zvířatům.
- Dobromysl – na ochranu před zlými silami a hadím uštkuntím, pro dobrou náladu a chuť k práci.
- Heřmánek pravý – symbol léčivé síly, přidával se do nápoje lásky a zvěstuje partnera.
- Máta peprná – symbol počestnosti a pro čistou mysl a dobrý úsudek.
- Bazalka – pro přivolání lásky, symbol domácího štěstí, svornosti a hojnosti.
- Libeček – pro věčnou lásku, proti zlým silám a zlým snům, kořen je "strážný kořen" celého hospodářství.
Další se doplňují podle kraje: majoránka, mateřídouška, černý bez, jitrocel, úročník, řebříček, devětsil
V Podkrkonoší měli tento výběr svatojánských bylin: horský jetel-vachta trojlistá, chrpa, jitrocel, šípková růže, řebříček, vlčí mák, jahodník, pupava a devětsil, jiné zdroje uvádějí i vopich-libeček, kapradí, třezalku, mateřídoušku, svatojánské kolo-kopretiny, anýz, celník-jitrocel kopinatý, heřmánek, řimbabu, hořký jetel, pukavčí-silenku. Do svatojánské postýlky dávali kromě již uvedených bylin např. břízu, chrastavec, javor, husí ťapky-kontryhel, boží dřevec-pelyněk, čertův čpár-plavuň, krev či vous pána Ježíše-suchopýr a květinu Tučný mužík, která žlutě rozkvétá na doškové střeše a další (jde o rozchodník ostrý nebo netřesk).
Další květiny na magii a do svatojánských věnečků:
- Vlčí mák – do „svatojánské postýlky“ pro štěstí a požehnání na polích a ochrana před bouřkou.
- Kopretina - květ pro věštění lásky "má mě rád, nemá mě rád."
- Šípková růže – tvá láska nepotřebuje ozdob a naděje nikdy neumírá.
- Chrpa modrá – pro věrnost, upřímnost a umí přivolat lásku muže.
- Zvonek, zvonečky – aby „zvonil“ štěstí do domu.
- Polní maceška - pro lásku a umí vyléčit zlomené srdce.
- Smolnička Lychnis viscaria – lepkavá lodyha lapala čáry.
- Jahodník – pročišťuje tělo a chutná po dětství.
zdroj: archiv Antonín ViK a spol, časopis Český lid, Časopis českého lékárníctva, 1895/č.26 a ČT - pořad Svatoján, kniha: Na šumavském podlesí, vyobrazení: pohlednice, autor neznámý
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
