Všeléčivý ochránce domova, před kterým se hluboce klaněly celé generace.
V dřívějších dobách nebylo vesničky, ba ani chaloupky, u níž by nerostl bez černý. Naši předci ho chovali ve velké úctě, vážnosti a připisovali mu mimořádnou léčivou sílu. To ostatně potvrzuje i známé lidové přísloví „Před heřmánkem smekni, před bezem klekni“. Na Šumavě se říkalo "Před černým bezem má mužský smeknout a žena kleknout!". Léčivé účinky má totiž celá rostlina – od kořenů přes listy a květy až po samotné plody. V Čechách se keři tradičně říká bez, na Moravě pak chebz, chebzí nebo pukač. V lidovém názvosloví se setkáte s přívlastky jako černý, bílý, planý, smradlavý, divoký či psí. Také plody mají řadu krajových označení, například bezinky, chebzinky, kozičky, smradinky, kozinky nebo hural. Pokud vás láká gastronomie, smažené květenství bezu můžete ochutnat jako tradiční kosmatici.
Naši prapředci sázeli ke svým obydlím bezové stromy pro šťastné manželství, pro bohatou úrodu, aby ochraňoval veškeré hospodářství a byl jejich strážným duchem. Místy se věřilo, že vůně bezu odpuzuje hlodavce, proto jej sadili vedle stájí. Podle pověstí a mýtů sídlí v čarodějném keři krásné víly a mocní duchové, kteří konají dobré skutky. Ukryli se v něm, když svět začal být špatný. O letním slunovratu je prý možné pod bezem uvidět skřítky. Naši předci bezu přisuzovali čarovnou moc i díky jeho zjevu. Povídali o něm: „Veškerý jeho zjev má do sebe cosi příšerného. Roste na zastrčených, pustých místech leckde v koutě nebo na smetišti. Jeho temné tvary tvoří hubený peň s úzkým listím, na němž se hemží plno černých mšic a nad tím vším ční mohutné bílé květy, jejichž omamující zápach působí až hlavy bolení.“
Bezinková větvička prý ochraňuje před rejdy a úklady čarodějnic, před zlými duchy a temnými mocnostmi i pře zasažením blesku. - Bezové hůlky se používají k vyhánění zlých duchů nebo myšlenek, stejný účinek má i melodie hraná na bezovou píšťalku. - Usušená větvička s plody u postele má zajistit spokojený spánek. - Bezinka v pytlíčku zavěšeném na krku se užívala jako ochrana i při věštění, také ale zesilovala magické schopnosti. - Bezinka se často používala i k černé magii a pokud někdo pálil bezové větve, stihla ho kletba. - Květ čerstvý ve víně omočený se dával na hlavu či na čelo, když někdo nemohl spát nebo měl bolení hlavy.
Ještě na začátku tohoto století chodili nemocní postižení zimnicí k bezovému keři, třásli jím a říkali: „Beze, beze, beze, zima na mne leze, a až ze mne sleze, na tebe pak vleze“. Zimnici také zaháněli tím, že si brzy ráno stoupli pod bez a střásali na sebe rosu do tváře. Bezem se třáslo i na Štědrý večer – svobodná dívka jím zatřásla a z té strany, odkud se ozval psí štěkot, měl přijít její milý. Prababičky o bezu povídaly: „celý bez je úplnou domácí lékárnou všech venkovanů, neboť je na něm všechno zdravé a léčivé“. Také měli jedno krásné pořekadlo: „Před Bohem smekni, před bezem klekni.“ Kromě květu a bezinek se k léčení užívala i dřeň čili duše, kůra, dříví i kořen.
Skutečně pak bez pomáhal při léčení nejrozmanitějších nemocech a bolestech. Třískou bezovou se naši předci šťourali v bolavém zubu, pak prý bolest přestala. Nebo na zmírnění bolesti zubů bezové větvičky žvýkali. Děti na zmírnění bolesti hlavy popíjely lektvar skrze „trubky bezové“. Sušené bezové květy zaháněly horečku, léčily revmatismus i bradavice. Květ položený vedle polštáře nebo pod ním zaručoval klidný spánek.
Kdo měl mze (infekční onemocnění), chodil po tři dny každý večer pod bez, tam si poklekl a modlil se: „Beze posílá mne Pán Bůh k tobě, abys ty mne vzal ze mne na sebe.“ Abychom se zmínili také o listech, tak připomínáme, že koho bolela hlava, obložil si na noc polštář listím bezovým a bolest přešla. Pokud někoho bodla včela, natrhaly naše prababičky bezinkové listí, které poválely válečkem na nudle, aby pustilo šťávu. Tou se natřela opuchlá část těla, obvázala a do rána bylo vše v pořádku.
Proto dle lidové víry pod ním přebývají bůžkové (zlí) a běda kdo by ho vykopal! Toho, kdo by se o to jen pokusil by stihla choroba nebo dokonce smrt. Pokud tento keř opravdu museli odstranit, tak nejprve před ním poklekli a pomodlili se. Staří Litvané a Prusové dokonce věřili, že pod bezem bydlí zemský bůh Puškaitis, jemuž tam hospodáři donášeli oběti (chléb, vejce, pivo atd.) prosíce, aby poslal svoje služebné Markopoly (zemské bůžky) a Parstuky (trpaslíky a šotky o výšce prstu), aby jim do stodol nanosili obilí. Také se domácí báli znečistit zemi pod bezovým keřem, aby jim neviditelný host pod ním sedící nezmrzačil oči. Kdo by keř spálil přišel by o stavení.
V Anglii černý bez často vysazovali poblíž chalup, aby je chránil před bleskem a před čarodějnicemi. Věřili totiž, že do keře bezu nikdy neuhodí blesk. Nad vrata stodol a chlévů přibíjeli bezové větve, často do kříže, aby je chránily před zlými silami a pasáci proháněli stáda bezovými biči na ochranu před smrtí. Slovinci zase bez sázeli ke chlévům, aby morová žena nemohla uškodit jejich dobytku. Domnívali se, že se zlí duchové bezu bojí. Proto také vždy brali do rukou bičiště z bezu, kdykoli odváželi mrtvolu na hřbitov. Tím odháněli od zemřelého všechny zlé duchy, takže jenom dobří k němu měli přístup. Křížek z bezového proutku se pokládal do rakve zemřelých. Dánští venkované věřili, že v černém bezu sídlí Bezová matka - Hylde-Moer, která zabije každého, kdo strom porazí a potrestá dítě, které by leželo v kolébce z bezového dřeva. Věřili také, že pokud máte dost odvahy na to, abyste se o Svatojánské noci postavili pod černý bez, mohli byste spatřit krále víl i s doprovodem.
Sběr a užití:
Kdyby lidé věděli, jaký je to požehnaný keřík, nikdo by nikdy neuřezal ani větvičku bezu, neboť každá jeho část má výborné léčebné uplatnění - kořen, list, květ i plod. Jak je bez dvakrát krásný, má i dva hlavní způsoby použití. Celé květní talíře sbírejte hned na počátku kvetení, když jsou prostřední květy ještě uzavřené.
Květ sbíráme za suchého počasí v květnu a červnu. Sbírají se i plody bez stopek v srpnu-září-říjnu. Nejlepší je sbírat je několik dnů po dešti. Čerstvé bezinky snadno plesniví. Listy černého bezu se trhají v květnu až červnu, kdy je účinek největší. Bezová kůra je nejlepší čerstvá z mladých větví. Loupe se v březnu a dubnu. Kůra má tytéž účinky jako listy, ale mnohem silnější. Nejsilnější je kořen bezu, který se používá hlavně pro přípravu kloktadla.
Čaj z květu je prvotřídním lékem na všechny choroby z prochladnutí (nachlazení). Vyvolává pocení (diaforetický účinek), ničí hnilobné bakterie, ředí hleny a pomáhá tak vykašlávat hleny ze zahleněných průdušek. Má i močopudné účinky a mírně projímá, čímž uvolňuje zácpu. Vnitřně také pomáhá pokud máte zánět očí nebo spálu. Zevně: Při vnějším použití je droga výbornou přísadou inhalačních směsí proti rýmě a zánětu průdušek, ale i proti bolestem hlavy, obličeje, zubů a uší, osvědčila se též na obklady při křečových žilách. Uplatňuje se také v kosmetické oblasti (pleť, oční víčka). Mast z květů je mj. vhodná na léčbu: opařeniny, popáleniny, omrzliny. (zdroj)
Všechny možnosti užití všech částí černého bezu: květu, plodu, listu, větví najdete na stránkách www.bylinkyprovsechny.cz Najdete zde i veškeré recepty z bezu černého.
Jak se bezu černému může říkat:
baza ☼ bazičky ☼ bez domácí ☼ bez psí ☼ bez smradlavý ☼ beza ☼ bezinka ☼ bezinky ☼ bezová duše ☼ bezoví ☼ bezový květ ☼ bílý bez ☼ bílý květ ☼ blivánky ☼ bzí ☼ bzina ☼ bzinčí ☼ bzinky ☼ černá bezinka ☼ černá bzinka ☼ černý bez ☼ čertův strom ☼ dryáda ☼ ellhorn ☼ habzina ☼ habžina ☼ hulák ☼ hular ☼ hural ☼ chabza ☼ chabzda ☼ chabzdě ☼ chebdový květ ☼ chebst ☼ chebz ☼ chebzí ☼ chebzík ☼ chebzinky ☼ chebzový květ ☼ chebži ☼ kalina ☼ kašička ☼ keř čarodějný ☼ kobzina ☼ kobzinky ☼ kosmatice ☼ kozíček ☼ kozičky ☼ kozinky ☼ Lady Elder ☼ píšťalkový strom ☼ psí bez ☼ psí víno ☼ psounský bez ☼ pukač ☼ rostlinná apatyka ☼ smradinka ☼ smradinky ☼ smradlavej bez ☼ smradlavý bez ☼ smradlavka ☼ strážní strom ☼ strom velké Bohyně ☼ strom víl ☼ zebzový květ
