Dobromysl obecná je stará léčivá rostlina, jež byla ve středověku považována za velmi mocnou bylinu. Tomu, kdo se jí dotkl, se zlí duchové, čarodějnice a strašidla zdaleka vyhýbali. Kytička dobromysli připevněná ke stropu ochraňovala podle Slovinců stavení před čarodějnicemi i zloději. V minulosti byla nazývána dobrá mysl, dobráček, lebeda červená, mysl domácí, voněkras letní, majorán, majoránka, mariánka, origanum majoranna, pastevecký tymián, sobotka.
Mariánská legenda praví, že Matka boží připravila svému Božskému dítěti lůžko z vonné dobromysli. Sekáčům byla „dobrá mysl“ přidávána do jídla, protože se věřilo, že chrání před hadím uštknutím a navíc tato příjemně vonící aromatická rostlinka dodávala dobrou náladu a chuť k práci. Odvar z ní se pak přidával dobytku do nápoje, aby mu nikdo nemohl uškodit. Dávala se také dívkám, které se trápily z nešťastné lásky, a lidem sklíčeným, nebo těm, které postihlo nějaké neštěstí. Mezi lidmi se tradovala pověra ohledně účinků elixíru vyrobeného z dobromysli, díky němu chtěli mládenci zlákat mladé dívky pod duchnu. Sedláci na vesnici během bouřky umisťovali dobromysl na vědra s mlékem, neboť věřili, že se díky němu mléko nesrazí.
Sám satan se této rostlině vyhýbal. Ve středověku přinášel kat do mučírny dobromysl, aby byl její pomocí vypuzen ďábel pomáhající čarodějnici. Když mučený omdlel, kat ho nakouřil dobromyslovým kořením a zahnal tak ďábla, který chtěl soudce oklamat tím, že mučeného uspal, aby necítil bolest. Když byl satan vykouřen, nemohl vyšetřovanému pomáhat a ten se pak musel ke všemu přiznat. Ve středověku rozšířená legenda vypráví o čápu, který snědl nějaké škodlivé jídlo, po kterém ho bolel žaludek. Vyléčil se dobromyslí. Proto býval čáp držící v zobáku větvičku dobromyslu v zobáku součástí symbolu lékařství. (zdroj A. Cattabiani)
Z dávné historie a legendy:
Již ve starém Egyptě byla dobromysl obecná používána jako bylina na konzervování i dezinfekci. Egypťané ji projevovali úctu tím, že ji vplétali do vavřínu věnců, které připravovali pro náboženské rituály. Jeho latinský název Origanum vulgare pochází z řeckého slova oros, což znamená hora. Slovo Origanum lze přeložit jako ozdoba hor a kopců nebo potěšení hor. Starořecká bohyně Afrodita označila dobromysl díky jeho sladké a kořenité vůni za symbol radosti, proto jí byly zdobení ženich s nevěstou během svatebního obřadu.
Dobromysl se zároveň sázela na hrobky zesnulých, aby jejich duše odpočívaly v klidu. Oregano používali Řekové na masáž čela a vlasů po osvěžující koupeli. Je známá legenda o tom, že Aristoteles viděl, jak želvy sežraly hada a hned potom vyhledaly dobromysl, proto ji začal požívat jako protijed. Jiná legenda hovoří o tom, že krétské kozy, které zasáhl šíp, vyhledaly právě dobromysl a díky tomu se jim rány zázračným způsobem uzdravily. Ať už jsou legendy, jaké jsou, účinky se oreganu zapřít nedají.
Ve středověku se dobromysl rozšířila v Evropě. Dámy z královských dvorů si ji vkládaly do taštiček, přidávaly ji do polštářových výplní a stala se součástí jejich vonných a uklidňujících lázní. Dobromysl přidávaly i do leštěnek na podlahu a nábytek. Také barvíři znali dobře tuto rostlinu, z níž vyráběli trvanlivé hnědočervené barvivo. Dobromyslový prášek se dříve užíval přimíchaný ve víně, medu nebo se jedl se sladkými fíky. V 15. století se používala proti průjmům, zvracení, žloutence a kožním onemocněním Paracelsus právě dobromysl.
Léčivé účinky dobromyslu:
Dobromysl patří do bylinek rodiny Origanum čili oregano. Tahle populární kuchyňská bylinka neodmyslitelně patří k italské a řecké kuchyni. V Řecku pěstují oregano s velice intenzivní vůní i chutí. Lisují zde z něj oreganový olej, který má rovněž silnou chuť i aroma. Je to velice silné přírodní antibiotikum, a dokáže organismu pomoci ničit kvasinky a plísně. Dobromysl působí dezinfekčně, protizánětlivě, usnadňuje odkašlávání a zvyšuje vyměšování žluči, uvolňuje křečovité stažení hladkého svalstva. Tato bylinka uvolňuje křeče, podává se při rýmě (i senné), při bolestech hlavy. Působí uklidňujícím dojmem (jako sedativum) při rozrušení a různých stavech slabosti a nervové únavy. Bolest zubů zmírní žvýkání lístků dobromysli. Konzumace působí blahodárně na látkovou přeměnu. Při dlouhodobém používání vyšších dávek se mohou objevit komplikace v činnosti štítné žlázy. (zdroj)
Pěstování:
Sbíráme nať, nejlépe v období červen až srpen. Olistěnou nať seřezáváme asi 5 cm nad zemí nejlépe v červnu a v červenci kolem 12. hodiny. Suší se ve slabé vrstvě nebo ve svazečcích ve stínu nebo při umělé teplotě do 35 °C. Schne dobře a při dosoušení ji můžeme vrstvit až do výše 40 cm. Skladujeme v uzavřených tmavých nádobách.
Pro pěstování dobromysli jsou vhodná slunná a chráněná místa. Jeho semena vyséváme do sušší, dobře propustné půdy, která má alkalický charakter a je bohatá na živiny. Můžeme si ji předpěstovat v pařeništi, kde semena vyséváme v průběhu března - května. Předpěstované mladé rostlinky přesazujeme na záhon v průběhu května - července, když jsou již dostatečně silné. Do bylinkové zahrady přímo na záhon vysazujeme semena v průběhu dubna - srpna. (zdroj)
zdroj: knižní archiv Antonín ViK a spol., Česká televize - kouzelné bylinky
www.pestik.cz
