Jde o skromnou bylinku, která roste na mezích podél cest i na suchých, slunných a skalnatých stráních. Vytváří nízké plazivé keříky, jež formují nádherné fialové polštářky. Ty kvetou po celé léto a vydechují líbeznou vůni, která vábí hmyz a včely. Právě tato vůně nám rostlinu natolik přiblížila, že jsme ji nazvali „mateří douškou“, tedy matčinou duší. Poetická pověst dokonce vypráví, že je to matka sirotků v kvítek proměněná. Lidově se ji také říkalo: chodec, douška mateří, mateřie dúška, žádovník, Thymian. Latinský název Thymus je odvozený z řeckého thymos-mužnost, síla, odvaha, což naznačuje nejen sílu pomoci v trápení, ale i to, že bylina má také účinky osvěžující.
K tomuto nenápadnému drobnému, ale svou léčivou silou a nádhernou aromatickou vůní mocnému kvítku se váže mnoho legend. Mateřídouška měla mít největší sílu tehdy, když ji nahá dívka (panna) nasbírala v tichosti o svatojánské noci. Ženy se jí chránily proti zlým mocnostem, matky ji dávaly miminkům do kolíbky, aby hezky rostly a byly krásné a dětem pod polštář, aby se jim lépe spalo a měly hezké sny. A podle staročeských legend pozná dívka podle síly vůně kytičky z mateřídoušky, zda je láska jejího milého dost silná a horoucí.
Pověst, jak získala mateřídouška své jméno, zpracovala ve své básni Mateřídouška K. J. Erben. Dětem umřela maminka a už neměly nikoho na světě. Tak dlouho naříkaly a plakaly, až je maminka v nebi uslyšela a její duše se proměnila v drobný kvítek, mateřídoušku, která pokryla její rov. Vůně těch drobných kvítků dětem připomínala jejich zemřelou maminku. A tak v této květince našli útěchu a nazvaly ji mateří-douškou.
Jak mateřídouška získala vůni. Panna Maria se vydala na cestu, aby si poslechla kázání svého syna Ježíše. Unavila se ale, a tak si lehla opodál cesty a pod hlavu položila plochý kámen. Ale drobná kytička honem podestlala své listy na kámen, aby Marii tolik netlačil. Šel okolo Kristus Pán a kvítečku daroval na památku voňavý matčin dech a jméno mateřídouška.
Pověsti, kterým věřily naše babičky:
- Čerstvě vařená mateřídouška v mléce má prý větší moc než tříkrálová svěcená voda – ruší všechny kouzla.
- Mateřídouška přinášela neočekávané štěstí také obchodníkům, pakliže kupec neopomněl mateřídouškovým proutkem, jejž držel v pravé ruce, třikrát kolem hlavy své otočiti a u toho zvolati tato slova: „Douško mateří, přines, přines štěstí obchodní!“
- Mateřídouškou, která se trhala o svatém Janu ještě před východem slunce, se pak na Štědrý den – rovněž časně ráno před svítáním – vykuřovaly ovocné stromy. Tento rituál je měl ochránit před tím, aby je nespálila ruda a nepřišly o úrodu. (= padající déšť, když slunce svítí).
- Myslivci se podkuřují mařinkou (svízel vonný) a mateřídouškou, aby na honu měli štěstí, a hospodyně podkuřují mateřídouškou housátka, aby se jim dobře dařilo. (1893)
- Na jiných místech se mateřídouška používala k podpoře rychlejšího líhnutí kuřat. Hospodáři obkládali touto bylinkou nasazená vejce, aby v nich vyvíjející se kuřata nabrala sílu a snáze se vyklubala. (1893)
- Často se mateřídouška sbírala i před Božím tělem, dávala se do věnečků, které se pak světily.
- Pro svou „skromnost“ se mateřídouška dávala na hroby.
- Poláci schovávají věnce z mateřídoušky o sv. Janu uvité a posvěcené a dávají je dobytku do nápoje, když ochuraví. (1893)
- V Solnohradsku zavěšují dívky věnce z mateřídoušky před okna, aby za nimi nechodil čert v podobě švarného mládence.
Legendy o mateřídoušce:
Křesťanská legenda praví, že když se svatá rodina vracela z Egypta, nikde nedostala nocleh. Tak si všichni lehli v rokli za vsí. Ale zem zde byla tvrdá a holá. Ježíšek nemohl dlouho usnout. Panna Maria zabalila svého synáčka rouchem. Nakonec usnul a spalo se mu dobře. Ráno všechny probudila libá vůně. Na místě, kde ležel Ježíšek vyrostly trsy drobounkých kvítečků fialové barvy, měnící se do červena. Jejich vůně byla jako balzám. Bylo jich tolik, že Ježíšek na nich spal jako na podušce. A protože ta bylinka vyrostla pod poduškou Mateře Boží, nazvali ji lid mateřídouškou. (zdroj J. Košnář)
Jiná z mariánských legend vypráví, že když byl Ježíšek malý, rád chodil ke skalám a přinášel odtud kvítka, jimž dávala jeho matka, panna Marie, přednost před všemi ostatními. A byla to voňavá kvítka. Ježíšek i jeho matka jimi voněli. A když se ostatní Ježíška ptali, čím to tak voní, odpovídal: „Douškou mateří". Proto lidé začali tuto květinku nazývat dechem mateřským, mateřídouškou. (zdroj F. Kubka)
Z dávné historie:
Mateřídouška je spojená s Venuší pro svou vůni a Jupiterem pro svou barvu. Je nositelkou duchovní mateřsko-otcovské lásky plné něhy a porozumění. Mateřídouška se ve starém Egyptě využívala k balzamování mumií. V Řecku byla pálena na posvátných místech, aby její dým dodal bojovníkům sílu ve válce. Římané, milovníci života, ji začali využívat jako jednu z hlavních surovin k výrobě voňavek, což přetrvalo dodnes. Mateřídouška, se k nám dostala ze středozemních krajin v 11. století.
Sběr, sušení, uskladnění, užití:
Sbírá se vrchní nezdřevnatělá část nati s květy. Mateřídoušku sbíráme během června až srpna za slunečného dne, nejsilnější je mezi polednem a druhou hodinou odpolední. Rostlinky sušíme nejlépe na sítech, zavěšených v prostoru a v nepříliš vysoké vrstvě, čím dříve se rostlinky usuší, tím kvalitnější budou. Nesmí se však sušit při teplotě vyšší než 40 °C. Po dosušení je vhodné, uložit rostlinky do dobře uzavíratelné sklenice. Před uložením je možné kvítky a lístky zdrhnout ze stonků.
Když láhev naplníme květy až po hrdlo a zalejeme olejem, lze je vyluhovat na slunci v průběhu 10 dní. Je možné z ní vyrobit i sirup. Olej z mateřídoušky nachází použití při obrně, mrtvici, roztroušené skleróze, chřadnutí svalů, při revmatismu a podvrtnutí. (zdroj zde)
Obvykle se používá do čajových směsí proti nachlazení. Dobře působí při suchém kašli. Velmi dobrá je i při potížích spojených s plynatostí a kolikami. Pomůže i při křečích hladkého svalstva. Používá se i na zánětlivá onemocnění kůže a na špatně se hojící rány. Je doporučována i při chřipce, kterou provází kašel. V poslední době se začala používat i v aromaterapii. (zdroj zde)
Neměla by chybět v základní čajové směsi pro děti na bolení bříška a pro děti i maminky na uklidnění nervů a zažívání. Příjemná vůně i chuť mateřídouškového čaje svádí k častému pití. Neměl by se však používat dlouhodobě. Maminky často dávaly mateřídouškový nálev dětem do koupele, aby byly silné a odolné proti nemocem. Mateřídouška zlepšuje trávení a spánek, uklidňuje, léčí dýchací cesty a tymol v ní obsažený pomáhá při kašli. Léčí průjmy, křeče a desinfikuje močové cesty. Zevně lze použít na oplachy, výplachy a jako kloktadlo. (zdroj zde)
Jak se mateřídoušce může říkat:
Mateřídouška tymiánová ☼ Mateřídouška vonná ☼ Tymián ☼ Tymián obecný ☼ Démut ☼ Démuť ☼ Douška mateří ☼ Douška vlašská ☼ Dymián ☼ Dymiánek ☼ Chodec ☼ Mateřánek ☼ Mateřídouška římská ☼ Mateřídouška vlašská ☼ Mateřinka ☼ Polní tymián ☼ Thým vonný ☼ Tymiánek ☼ Vonný tým ☼ Žadovník
zdroj: knižní archiv Antonín ViK a spol.
