Rozchodníku stačí málo, spára v kameni, rozpukaná zeď, trochu slunce, pár kapek rosy a vytvoří úhledné žluté trsy, které v červnu rozzáří zdi kobercem žlutých hvězdiček. Lidé věřili, že si jím Pán Bůh značil střechy svých vyvolených – jak jinak by se tam dostal, když ho nikdo nesel ani nesázel! Proto se rozchodník dříve pěstoval na stodolách a doškových střechách jako ochrana před ohněm a bleskem a když přece jen někde vypukl požár, svedlo se to na saze a na chybějící rozchodník. Lidově se mu také říkalo „tučný mužík“, také býval na Šumavě součástí svatojánského kvítí. Tahle nenápadná bylina má za sebou staletí pověr, léčitelství i zahradnické slávy.
Naši předkové také kousky rozchodníku zastrkovali za trám a podle toho, jak dlouho zůstal zelený, hádali, kolik jim zbývá let. Největší léčivé účinky prý jeho listy mají, když se nasbírají mezi blesky a duněním hromu za první jarní bouře. Rozchodník (sedum acre) v květomluvě znamená: „I krátké loučení, dlouhé zarmoucení.“ V rádci milenců má význam „Nastává mi krátký odchod.“ Výkladů je hodně, v květomluvě z roku 1898 se uvádí: tučný mužík (rozchodník) – „Vůle tvá jest mi rozkazem!“
V knize „Na šumavském podlesí“, v kapitole Svatojánské kvítí se píše: „Dívky vijí večer věnečky a časně ráno je pouštějí po vodě. Věří, že se dostanou za toho, kdo věneček vyloví. Na noc si natrhají devatero kvítí: květ šípku, rusalky nebo husičky (kopretiny), smolničku nebo kohoutek, chrpu, rozchodník, tučný mužík, který žlutě rozkvétá na doškové střeše, mateřídoušku, polní macešku a zvonečky. Nesmějí promluvit ani se ohlížeti, když trhají kvítí nebo kytičku vijí. Doma ji strčí pod svůj polštář a večer položí hlavu nad ni. Jistojistě se dívce zjeví ve snách ten, za koho půjde.“
Rozchodník se používal i při léčení nemoci sv. Valentina: „… hrnek přistaví se na ohniště, někdy přidá se posvěcený rozchodník z věnečku a zvařený obsah se vlije do necek na koupel pro nemocného, jehož zásnubní prsten do ní hoditi neopominou.“ Rozchodník se také používal do směsi při nakuřování zubů. V časopisu Česká kuchařka se dokonce uvádí, že se rozchodník užíval k čištění kuchyňského nádobí: „Nejlepší a nejlacinější prostředek, aby se vší mastnoty nádoby zbavily i bez horké vody jen vodou studenou, jest rozchodník. Bylina tato roste na všech suchopárech a mezích; nutno jest pak nádoby opláchnouti vodou, poněvadž rozchodník je velmi dužnatý a zbývá po něm na nádobách mnoho šťávy.“ (1913)
Rozchodník ostrý se dá zaměnit s rozchodníkem suchomilným. Dužnaté listy rozchodníků se používaly při poraněních kůže, protože chladí a zklidňují. Kdo kousne do listu, ucítí palčivou, ostrou (acre) pachuť. Rozchodník suchomilný lidé překřtívali na svalníčka, rojníka, netřesk, tučného mužíčka, ale i svatojánské zelí.
Užití v lékařství:
Rozchodník ostrý se používal při otravách, protože při větších dávkách vyvolává u člověka zvracení. Proto se už dnes nepoužívá jako dřív ke kořenění jídel. Využívá se při hemoroidech a bolestech konečníku. Lidé ho dřív používali zevně na bradavice a kuřecí oka — často úspěšně. Stáhli slupku z listů a dužinu přikládali na postižená místa, obsahuje dráždivé látky, které „vypálí“ bradavici. Proto lidový název „pryščenec“. Čerstvé listy zastavovaly krvácení z nosu. V současnosti se využívá jako surovina pro výrobu léků proti vysokému krevnímu tlaku. V celé rostlině, ale především v listech, je obsažený jedovatý alkaloid sematin. Vzhledem k obsahu těchto toxických látek není doporučováno vnitřní užívání. Vnější užití je ale široké. Čerstvá šťáva má antibiotické a fungicidní účinky. Odstraňuje kuří oka, mozoly a otlaky. Dále se z rozchodníku může vyrábět hojivá tinktura nebo mast. (zdroj) Sbírá se kvetoucí nať v období červen a červenec.
Pohádka o dvou sirotcích a rozchodníku. (zde)
zdroj: knižní archiv Antonín ViK, Časopis Musea království Českého (číslo 3, 1891), Klára Trnková – Magické byliny,
