Lidové tradice spjaté se svatým Valentinem měly na českém a moravském venkově jiný ráz než současný svátek. Valentinovi se připisovala ochrana před padoucnicí a pravděpodobně i proto je ve starých lékařských knihách padoucnice označována jako „nemoc sv. Valentina“. Na venkově byl považován za ochránce před nemocemi domácího zvířectva.
Den sv. Valentina byl považován za nešťastný, a proto se v tento den nesměly provádět některé činnosti, jejím nedodržením by vznikly hospodářské škody, např. žádné zvíře se nemělo odstavovat, neboť by nerostlo a zakrnělo. Pokud se na den sv. Valentina narodilo telátko, požehnal je hospodář křížem se slovy „zažehnávám, příčinu k tomu mám“ a třikrát ho přetřel od hlavy k ocasu a dal mu kousek posoleného chleba. Které zvíře se toho dne odstavilo, jmenovalo se Valentin.
