Lidové tradice spjaté se sv. Valentinem měly na českém a moravském venkově jiný ráz než současný svátek. Sv. Valentinovi se připisovala ochrana před padoucnicí a ve starých lékařských knihách je padoucnice označována jako „nemoc sv. Valentina“. Na venkově byl považován za ochránce před nemocemi domácího zvířectva.
Den sv. Valentina byl považován za nešťastný, a proto se v tento den nesměly provádět některé činnosti, jejím nedodržením by vznikly hospodářské škody, např. žádné zvíře se nemělo odstavovat, neboť by nerostlo a zakrnělo. Pokud se na den sv. Valentina narodilo telátko, požehná je hospodář křížem se slovy „zažehnávám, příčinu k tomu mám“ a třikrát je přetře od hlavy k ocasu a dá mu kousek posoleného chleba. Které zvíře se toho dne odstaví, ať se jmenuje Valentin.
