Král domácích lékárniček, před nímž se odedávna hluboce smekalo.
Heřmánek pravý provází lidstvo už od antiky. Staré Egypťany zaujal natolik, že ho uctívali jako „květ boha slunce“. Přestože tato prastará a oblíbená „maminkovská“ bylinka vyniká skromným vzrůstem, její léčivá síla je obrovská. To ostatně potvrzuje i známé lidové přísloví „Před heřmánkem smekni, pod bezem klekni“. Rostlina heřmánku obsahuje zatím zjištěných 109 účinných látek. Naši předkové si bez ní nedokázali představit boj s horečkou, záduchou, zimnicí ani dalšími neduhy. Lidová pověra navíc tvrdí, že koho trápí bolesti hlavy, tomu stačí nosit věneček uvitý z čerstvého heřmánku. V lidové tradici se mu s láskou říkalo: koření matečné, matečníkové, mateřské, matkové, merunka, řimbaba obecná, rmen vonný, Kamille.
Ve starých herbářích se dočteme, že heřmánek je posvátná bylina letního slunovratu a prý probouzí při delším užívání telepatické a jasnovidecké schopnosti. Uklidňuje, utišuje, podporuje soustředění, pomáhá i při záchvatech vzteku a přináší snášenlivost a pokoru. Zahání zmatenost a netečnost, je požehnáním pro popudlivé, přecitlivělé a roztěkané osoby. Jako uklidňující, očistný a léčebný prostředek se používá k vykuřování a vhazuje se do ohně. Heřmánek se pěstoval v klášterních zahradách a za druhé světové války se používal jako dezinfekční prostředek v lazaretech.
Zejména ženy ji používaly jako léčivku, při očistných rituálech, zaříkávání týkající se peněz, jako ochranu obydlí před temnými silami. Je jednou z ingrediencí nápoje lásky. Dívka, která si umyla tvář a vlasy v heřmánku, upoutala pozornost svého milého. - Dětem se zavěšovala kytička heřmánku nad postýlku, aby je ochraňovala před nemocemi. - Heřmánkové kadidlo se používalo v místnosti umírajícího, aby se mu ulehčil odchod do jiného světa. - Pro dobrou pohodu a pocit bezpečí se v domě rozhazovaly květy po podlaze. Rozsypávaly se i kolem domu, snítky se zavěšovaly nade dveře a do oken. - Heřmánek odvrací kletby a negativní kouzla, pěstuje se i na zahradě poblíž stavení, ochraňuje okolí. - Navozuje klidný spánek, odhání negativní síly a noční můry. - Pro zahnání smůly se spalovaly heřmánkové květy. - Heřmánek bývá součástí bylinných amuletů, přidává se do rituálních pohárů a do věnců, přináší štěstí a úspěch.
Heřmánek zvěstuje partnera:
České dívky utíkají ke květu heřmánku jako k orákulu, aby se dozvěděly, koho v manželství dostanou a do jaké živnosti se vdají. Otrhávají lístek po lístku z heřmánku a říkají: „Mládenec, vdovec, dědek«“, a hoši říkají: „Panna, vdova, bába“, které slovo připadne na poslední lístek, takový bude manžel nebo manželka. Nebo: „Barák, chalupa, statek, mlejn a co zbude na poslední lupínek, tam se dostanou." (Hradecko.) Také o lásce milých je možné se přesvědčit pomocí heřmánku: Děvče nebo hoch otrhávají lístek heřmánku po lístku a říkají: „Má mě rád (nebo ráda), nemá mě rád (ráda)"; zbude-li na poslední lístek slova „má“, mohou prý být přesvědčeni o lásce. (N. Bydžov.)
Pověry, kterým věřily naše babičky:
- Ti, kteří chtěli znát výsledek svého budoucího konání, utíkali k heřmánku. Postupně trhali jeho lístky a odpočítávali: „ano, ne“. Připadla-li na poslední zbývající lístek odpověď „ano“, věřili, že se jim započaté dílo podaří. Pakliže ale vyšlo „ne“, věštilo to jejich záměru neštěstí a smůlu. (Bydžovsko.)
- O svátku svatého Jana Křtitele se sbírá „svatojánské kvítí“: heřmánek a úročník. Byliny se nejprve nechají dva až tři dny ležet pod stolem. Tím získají svou sílu a po celý zbytek roku pak slouží k léčení nemocí u lidí i domácích zvířat.
- Odvar z heřmánku je nejrozšířenějším domácím prostředkem pro zvýšení pocení.
- Kdo chce mít hebké vlasy, má svařit heřmánek a tím si hlavu namáčet.
- Německá část obyvatelstva u nás věří, že je heřmánek zakletý voják, tak jako je čekanka zakletá nevěsta, která čeká na ženicha.
- I v našich krajích se dříve věřilo, že heřmánek přitahuje peníze a bohatství. Proto si karetní hráči omývali ruce odvarem z heřmánku.
Heřmánek je Je jedním z mariánských symbolů. Legenda vypráví, že když utíkala Panna Maria, Jezulátko a Josef z Palestiny přes poušť, aby unikli Herodesovým pronásledovatelům, byla Panna Maria vyčerpaná horkem. Dostali se k malé oáze. U studny s vodou kvetl heřmánek. Několik jeho květů spadlo do misky s vodou, ze které se Panna Marie napila. Nápoj ji posilnil a uklidnil. A Ježíšek heřmánku požehnal: „Od této chvíle se budeš nazývat bylinou dobrého spánku." (zdroj A. Cattabiani)
Legenda o heřmánku:
Jeden rytíř měl syna Heřmana. Heřman byl ještě malý, a tak mu maminka říkala Heřmánek. Rytíř odjel do války, ve které padl. Jeho manželka po té hrozné zprávě vážně onemocněla. Žádný lékař jí nedokázal pomoci. Malý Heřman chodíval každý den do blízkého lesa, kde měl své oblíbené místečko, o kterém nikdo nevěděl. Tam si dovolil plakat, protože kdyby mu maminka umřela, zůstal by na světě sám. Jednou ale uslyšel jemný hlas, který se ho ptal, co ho trápí. Byla to víla, která se starala o květiny na louce. Heřmánek se jí svěřil. Víla se rozhodla mu pomoci. Dala mu malou kytičku drobných voňavých kvítku se žlutým středem a bílými okvětními lístky. Takovou květinu Heřmánek nikdy neviděl. Víla mu řekla, že ji má zalít horkou vodou a dát mamince vypít. Heřmánek tak učinil. Sotva jeho matka ucítila vůni nápoje, otevřela oči, posadila se a všechno vypila. Za chvíli jí bylo lépe a lépe. Když si druhý den vyšla ven, všude, kudy Heřmánek včera šel, rostla ta kvítka. A lidé z okolí přicházeli, trhali je a pili z nich odvar, aby se uzdravili. A protože jim je donesl Heřmánek, začali je také tak nazývat.
Léčivé účinky heřmánku pravého (Matricaria chamomilla)
Bližší popis této známé rostliny určitě není nutný. Od května do září sbíráme květy za slunečného dne. Nikoho nepřekvapím tvrzením, že heřmánek je „všelékem“, zvláště pro malé děti. V každé rodině by měl být dítěti podáván heřmánkový čaj především při křečích a bolestech v bříšku. Pomáhá při nadýmání, průjmu, vyrážkách, bolestech žaludku, při poruchách menstruace, vynechání měsíčků a různých jiných bolestech břicha, při nespavosti, horečce, bolesti ran a zubů, při zánětu nadvarlat. (zdroj - www.bylinkyprovsechny.cz)
Heřmánek napomáhá pocení, mírní křeče a upokojuje, kromě toho působí protizánětlivě a dezinfikuje, především sliznici. Zevně se heřmánek používá na obklady a oplachy při zanícených očích při zánětu spojivek, při svrbění a mokvavých kožních vyrážkách, na kloktání při bolesti zubů a na umývání ran.
Jsme-li bez nálady a rozmrzelí, měli bychom vždy vypít šálek heřmánkového čaje: upokojení hněvu se dostaví dříve, než by se poškodilo srdce. Vřele mohu doporučit polštářek ze suchých rostlinek heřmánku jako teplý obklad na bolavá místa.
Sbírá se květ v době plného rozvinutí, květen – září. Květní stopky by neměly být delší než 2 cm. Důležitým poznávacím znakem je duté květní lůžko, kterým se liší od velmi podobného heřmánkovce nevonného.
Dávná historie na závěr:
Ve starém Egyptě byl heřmánek zasvěcen Slunci a bohu Slunce RA. Ve Skandinávii patřil k posvátným rostlinám. Byl zasvěcen bohu Baldrovi, synovi nejvyššího severského boha Ódina a Friggy. Je spojován s římskou bohyní Dianou. Heřmánek patří mezi devět posvátných bylin Anglosasů. Používán kněžkami, aby pomáhal zřetelnějšímu věštění budoucnosti. Keltským svátkem pro zasvěcování dívek byl 30. duben. Před obřadem se koupaly v jarní vodě s přísadou heřmánkových květů.
Zdroj: knižní archiv Antonín ViK a spol., Klára Trnková – Magické byliny,
