Staré bylinkářky označují řebříček za „spásu všech chorob“. Můžeme ho použít všude tam, kde už je všechno skoro ztraceno. Farář Kneipp ve svých spisech napsal: „Ženy by se uchránily před mnohými těžkostmi, kdyby občas sáhly po řebříčku!“ Je králem v léčbě ženských nemocí. Roste na loukách, polích, okrajích cest i lesů, běžně ho najdeme i na rumištích. České jméno vzniklo podle tvaru lístků, které připomínají starý žebřík s jedním středovým ráhnem. Lidově je znám také jako husí jazýček, zaječí chléb, Achillova bylina, žebřík nebo myší ocásek. Malé pírko a ocas veverky – i tak se říká této vytrvalé, středně vzrostlé bylince.
Achillea millefolium, latinské jméno, které tuto rostlinu dokonale vystihuje. Millefolium znamená “vytvořen z tisíce květů”. Achillea pak odkazuje na jednoho z nejznámějších řeckých bojovníků, který užíval tinkturu z řebříčku pro posílení nezranitelnosti své i svých vojáků a podle pověsti i k hojení ran. Bylinka se k tomuto účelu využívá i dnes.
Řebříček patří k nejstarším a nejčastěji užívaným bylinám. Znali už staří Keltové a připravovali z něj polévku a čaj. Řebříček je považován za rostlinu magickou, a to zvláště v Číně. Od pradávna byl využíván při věštbách pomocí Knihy proměn. Pokud je držen v ruce, zbavuje strachu a dodává odvahy, chrání svého nositele. Také ho považují za symbol štěstí. V Británii se pro změnu využívaly jeho lístky pro získání daru jasnozřivosti. Zkrátka, s řebříčkem je spojena velká spousta legend a zajímavostí.
Ve středověku se spolu s dalšími surovinami používal pro ochucení piva a mezi lidmi byl vždy oblíbený i díky svému přínosu pro zahradu. Řebříček totiž dokáže dodávat živiny do půdy a zároveň působí jako insekticid proti nežádoucímu hmyzu, také ale může zavinit otravu hospodářských zvířat, jsou-li obsaženy v čerstvé píci ve větším množství; poruchy byly zjištěny hlavně na ústředním nervstvu, srdci, plicích, ledvinách a na ústrojí trávicím.
Sběr, sušení, užití:
Sbíráme nať a někdy i samotný květ, a to od června do září, nejlépe v červenci kolem 10. hodiny. Sbírají se všechny druhy řebříčku s bílými nebo růžovými, jazykovitými květy. Nať se seřezává 12–20 cm nad zemí a rychle suší ve stínu nebo při umělé teplotě do 35 °C. Kvůli zastoupení silice se ani samotné květy nesmí předsušovat na slunci. Droga má slabý aromatický pach a nahořklou, poněkud slanou chuť.
Řebříček totiž krom jiného hojí rány a staví krvácení. Ve formě čaje se používá při nachlazení, protože podněcuje pocení a povzbuzuje ochlazování. Je nahořklý a povzbuzuje chuť k jídlu. Využívá se při léčení průjmu a syndromu dráždivého tračníku. Zmírňuje silné měsíční krvácení a dodává cyklu pravidelnost. A když bolí zuby, stačí pár lístků do pusy a žvýkat. Někdy se doporučuje i jako afrodisiakum; jednu nebo dvě hodiny před pohlavním stykem se vypije odvar nebo se žvýká stonek.
Využívá se při výrobě likérů, a to jako přísada v absintu a vermutu. I ze samotného řebříčku se vyrábí sladký i hořký likér. Osvědčil se též jako velice účinný repelent proti komárům.
Jak se řebříčku může říkat:
Cigánský žebř ☼ Husí jazejček ☼ Husí jazýček ☼ Husí ocásek ☼ Kočičí ocas ☼ Krvavník ☼ Krupička ☼ Mačačinec ☼ Myší ocásek ☼ Ovčí žebro ☼ Tisícilistník ☼ Všekoření ☼ Zaječí chléb ☼ Žebráček ☼ Žebříček
zdroj: www.bylinkyprovsechny.cz
archiv Antonín ViK a spol. a Květiny v pohádkách, mýtech a legendách, autorka: Jaroslava Králová, vyobrazení: pohlednice, autor neznámý
