Zlatá pochodeň našich strání, která čistí plíce a mírní úporný kašel.
V krajině ji nepřehlédnete. Stojí na slunných stráních, lesních mýtinách a kamenitých mezích jako vysoká, zlatavá stráž, která ze všech sil nasává letní sluneční paprsky. Divizna velkokvětá (latinsky Verbascum densiflorum) je se svým až dvoumetrovým vzrůstem a záplavou jasně žlutých květů jednou z nejmajestátnějších bylin naší přírody. Ne nadarmo vzniklo její lidové pojmenování "královská svíce". Její tajuplné české jméno odkazuje na „diviznu“ neboli cosi divukrásného a magického, což potvrzují i staré legendy. Naši předkové ji považovali za posvátnou rostlinu ochrany. Divizně se říká: Petrova hůl, svíce královská, chvost volový, koření divoké, divozel, sluneční hůl.
Roste-li u domu divizna, je požehnaný a chráněný proti nečistým silám, zlým duchům, démonům i proti samotnému ďáblu. Dokáže prý také přičarovat lásku, její pomocí lze věštit a vidět do budoucna. Věřilo se také, že její listy vložené do bot zabrání nachlazení a pokud onemocní blízká osoba, je potřeba najít diviznu, nalomit ji a poprosit o uzdravení churavého. Usušené květy vložené pod polštář nebo jako součást náplně polštářku brání nočním můrám a zamezují zlým snům. Divizna také bývala považována za spolehlivý prostředek chránící před černou magií a uhranutím, proto se často zavěšovala nade dveře obydlí. Také se říká, že v některých krajích byly považovány vysoké lodyhy divizny za „boží hromosvody"
Dle legend dokázaly divizny vyvrátit či potvrdit lásku. Pokud jste diviznu nechaly na vhodném místě směrem k bydlišti partnera, lodyha vám ukázala, zda má vaše láska smysl. Když zůstala ohnutá, partnerství nemělo perspektivu. Pokud se brzy narovnala, náklonnost byla oboustranná. Květomluva divizny: „Ty jsi moje nejmilejší. Největší poklad můj je tvoje láska." nebo „Ty jsi moje nejmilejší. Největší můj poklad je Tvoje láska. Jsi můj poklad, tvá láska je to nejlepší, co mě potkalo." Jiný zdroj zase uvádí: "Obávám se o tebe."
Podle staré pověry, když divizna vyrostla na hrobě, znamenalo to, že je nebožtík v očistci a můžeme ho vysvobodit tím, že uskutečníme pouť na některé poutní místo. Kdo se obával kouzel, měl pít diviznovou vodu a vykropit jí stavení, aby v něm přebývali dobří duchové. Divizna umí léčit mnohé nemoci, ale musí být vykopána před východem slunce, nástrojem z drahého kovu a nejlépe na den navštívení Panny Marie (2.7.). Divizna prý ohlašuje poklady skryté v zemi; její žluté a červené květy mají moc otevírat k nim cestu a lidi tak obdařit štěstím, ale ohlašuje prý také smrt: Místy věřili, že červená rosa na květu divizny, která na hřbitově roste, znamená krev toho, kdo příštího dne život svůj dokoná. (N. Bydžov).
Kořen divizny zase odhání černé myši, a pokud se někdo omyje odvarem z této byliny, stane se podle lidové víry neviditelným. Zajímavý případ, se uvádí z r. 1676. v zápiscích městského soudu v Heřmanově Městci. Když se dotazovali jakési zlé dcery, „Proč jest mlynářovi hlavu umývala, а k jakým čarám takové koření sloužilo, odpověděla, že jí jednoho času mlynářka poručila, aby šla na řeku, nabrala »splavu« a divizny, aby natrhala, aby jemu tím hlavu myla, že prý se stane neviditelným.“
Divizna měla v dřívějších dobách i další praktická využití. Například její semena obsahují látku zvanou rotenon, která dokáže způsobit omámení až otravu u ryb. Členové indiánských kmenů je proto používali pro usnadnění rybolovu v mělkých vodách. Z květů se pak vyrábělo barvivo nebo se přidávaly jako ochucovadlo do likérů. Ženy v antických časech věřily, že trvalejší ruměnec na tváři jim vykouzlí divizna, a tak si lícem jejich listů potíraly tváře. Antičtí Římané ji používali jako dlouze hořící louč a záznamy uvádí, že tuto funkci zastávala i za dob zlaté horečky na Klondiku. Její plstnaté listy se využívaly jako náhražka na výrobu knotů do svítilen nebo jako náhražka tabáku.
Léčivé účinky divizny:
Verbascum densiflorum je dvouletá bylina dosahující až dvou metrů. Její lodyha je pokryta jemnými chloupky a od května do září je korunována květy nádherně žluté barvy. Díky jejím minimálním požadavkům pro růst ji můžete najít takřka kdekoliv. Na zahradách, podél cest i na loukách a okrajových částech lesa. Sbírá se čerstvě rozkvetlý květ bez zeleného kalichu, v období červen až září. Vykvétají na velmi krátkou dobu a poté rychle odkvetou – večer se vytvoří poupě, přes noc květ vykvete a druhý den odpoledne postupně odkvete a upadne, proto je nutné sbírat květy průběžně.
Účinné látky obsažené v divizně tvoří ochranný povlak na sliznici horních dýchacích cest a tím usnadňují odkašlávání, pomáhá při astmatu. Působí také protizánětlivě a uvolňuje křeče. Protože však obsahuje saponiny, mohla by při velkém předávkování nebo při dlouhodobém užívání poškodit červené krvinky. Dále se ve formě obkladů používá na bércové vředy a hemeroidy. Dodnes se z květů připravují kapky či sirupy nebo velmi oblíbený nálev. Ten má výbornou medovou chuť a je s výjimkou těhotných a kojících žen v rozumných dávkách vhodný pro všechny.
Kneippovy rady:
Čaj z květů se užívá jako kloktadlo při bolestech krčních, pak proti dýchavičnosti, chrapotu a zahleňování prsou. Míchá se s květy slezovými proti difterii (mázdřivce, záškrtu). Odvar prospívá při horečce, zlaté žíle, závrati, nervose, chřipce a kolice.
Jak se divizně může říkat:
Císařská svíce ☼ Devizna ☼ Děvizna ☼ Děvozel ☼ Královská svíce ☼ Kruželice ☼ Oběračka ☼ Petrova hůl ☼ Pochodňová květina ☼ Psí ocas ☼ Svíce královská ☼ Svícen
zdroj: knižní archiv Antonín ViK, zdroj: www.bylinkyprovsechny,cz,Klára Trnková – Magické byliny,
