Ženy v antických časech věřily, že trvalejší ruměnec na tváři jim vykouzlí divizna, a tak si lícem jejich listů potíraly tváře. Antičtí Římané ji používali jako dlouze hořící louč a záznamy uvádí, že tuto funkci zastávala i za dob zlaté horečky na Klondiku. Používala se také jako lék na průdušky a plíce. Podle staré pověry, když divizna vyrostla na hrobě, znamenalo to, že je nebožtík v očistci a můžeme ho vysvobodit tím, že uskutečníme pouť na některé poutní místo. Kdo se obával kouzel, měl pít diviznovou vodu a vykropit jí stavení, aby v něm přebývali dobří duchové. Divizně se říká Petrova hůl, svíce královská, chvost volový, koření divoké)
Divizna umí léčit mnohé nemoci, ale musí být vykopána před východem slunce, nástrojem z drahého kovu a nejlépe na den navštívení Panny Marie (2.7.). Divizna prý ohlašuje poklady skryté v zemi; její žluté a červené květy mají moc otevírat k nim cestu a lidi tak obdařit štěstím. Kořen divizny zase odhání černé myši, a pokud se někdo omyje odvarem z této byliny, stane se podle lidové víry neviditelným. Zajímavý případ, se uvádí z r. 1676. v zápiscích městského soudu v Heřmanově Městci. Když se dotazovali jakési zlé dcery, „Proč jest mlynářovi hlavu umývala, а k jakým čarám takové koření sloužilo, odpověděla, že jí jednoho času mlynářka poručila, aby šla na řeku, nabrala »splavu« a divizny, aby natrhala, aby jemu tím hlavu myla, že prý se stane neviditelným.“ Divizna ohlašuje prý také smrt: Místy věřili, že červená rosa na květu divizny, která na hřbitově roste, znamená krev toho, kdo příštího dne život svůj dokoná. (N. Bydžov).
Divizna měla v dřívějších dobách i další praktická využití. Například její semena obsahují látku zvanou rotenon, která dokáže způsobit omámení až otravu u ryb. Členové indiánských kmenů je proto používali pro usnadnění rybolovu v mělkých vodách. Z květů se pak vyrábělo barvivo nebo se přidávaly jako ochucovadlo do likérů.
Léčivé účinky divizny:
Verbascum densiflorum je dvouletá bylina dosahující až dvou metrů. Její lodyha je pokryta jemnými chloupky a od května do září je korunována květy nádherně žluté barvy. Díky jejím minimálním požadavkům pro růst ji můžete najít takřka kdekoliv. Na zahradách, podél cest i na loukách a okrajových částech lesa. Sbírá se čerstvě rozkvetlý květ bez zeleného kalichu, v období červen až září. Vykvétají na velmi krátkou dobu a poté rychle odkvetou – večer se vytvoří poupě, přes noc květ vykvete a druhý den odpoledne postupně odkvete a upadne, proto je nutné sbírat květy průběžně.
Účinné látky obsažené v divizně tvoří ochranný povlak na sliznici horních dýchacích cest a tím usnadňují odkašlávání, pomáhá při astmatu. Působí také protizánětlivě a uvolňuje křeče. Protože však obsahuje saponiny, mohla by při velkém předávkování nebo při dlouhodobém užívání poškodit červené krvinky. Dále se ve formě obkladů používá na bércové vředy a hemeroidy. Dodnes se z květů připravují kapky či sirupy nebo velmi oblíbený nálev. Ten má výbornou medovou chuť a je s výjimkou těhotných a kojících žen v rozumných dávkách vhodný pro všechny.
Kneippovy rady:
Čaj z květů se užívá jako kloktadlo při bolestech krčních, pak proti dýchavičnosti, chrapotu a zahleňování prsou. Míchá se s květy slezovými proti difterii (mázdřivce, záškrtu). Odvar prospívá při horečce, zlaté žíle, závrati, nervose, chřipce a kolice.
zdroj: knižní archiv Antonín ViK
