Velikonoční doba začíná Velikonoční nedělí a trvá padesát dní, kdy končí slavností Seslání Ducha svatého, lidově „letnicemi“ neboli Božím hodem svatodušním (neděle). Celé letniční období pak končí za jedenáct dnů ve čtvrtek, Božím tělem (slavnost Těla a krve Páně).
Mezi Velikonocemi a Božím hodem svatodušním je osm neděl, které mají své názvy.
- první neděle po Velikonocích – Bílá neděle provodní (Dominica in albis, 2. neděle velikonoční). Je posledním dnem velikonočního oktávu. Tuto neděli slaví hlavně římskokatoličtí křesťané, kdy si nově pokřtění naposledy oblékají bílé křestní roucho, v němž byli křtěni na Bílou sobotu během bohoslužby velikonoční noci. Toto roucho se nosí po osm dní na důkaz vzkříšení a neposkvrněnosti hříchem.
- pátek po Bílé neděli – Den ukazování svátosti
Slavil se přičiněním císaře Karla IV. od poloviny 14. století. Na pražském Karlově náměstí byly v tento den vystavovány k veřejné úctě říšské klenoty a relikvie světců z pokladu svatovítského i karlštejnského. Tento svátek již dávno zanikl.
- druhá neděle po Velikonocích – neděle Božího milosrdenství, Misercordias
Svátek Božího milosrdenství oficiálně zavedl papež Jan Pavel II. 30. 4. 2000 v den svatořečení sestry Faustýny Kowalské (pam. 5. 10.), kterou si Ježíš vyvolil za hlasatelku Božího milosrdenství. Její apoštolát souvisí s šířením důvěry v Boží milosrdenství s pomocí obrazu, k jehož namalování podle vidění byla vyzvána. Po výzvě k namalování obrazu v únoru 1931 Ježíš Faustýně poprvé vyjevil svou touhu, aby milosrdenství mělo svátek.
- třetí neděle po Velikonocích – neděle Dobrého pastýře, Jubilate
Přeloženo chval, oslavuj Hospodina celá země.
- čtvrtá neděle po Velikonocích – neděle Cantate
Zpívejte Hospodinu píseň novou, neboť učinil podivuhodné věci.
- pátá neděle po Velikonocích – neděle prosebná, křížová, Rogate
O vyslyšení proseb - požehnán buď Bůh, že mou modlitbu nezamítl a své milosrdenství mi neodepřel.
- 40 dnů po Velikonoční neděli, čtvrtek – Nanebevstoupení Páně, Ascensio Domini
V tento den se vzkříšený Ježíš naposledy zjevil svým apoštolům v tělesné podobě a záhy vystoupal k nebi, ke svému božskému otci, a jak říkají křesťané, usedl po jeho pravici.
- šestá neděle po Velikonocích – neděle Exaudi (latinsky vyslyš)
Jedná se o neděli, ve které církev přednáší své prosby, ty jsou následně vyslyšeny sesláním Ducha svatého. Ježíš řekl: A já, až budu vyvýšen ze země, přitáhnu všecky k sobě.
- 50 dnů po Velikonoční neděli – neděle: slavnost Seslání Ducha svatého, Pentecostes, neboli
Boží hod svatodušní, Letnice. V tuto neděli končí velikonoční období.
Je to den, kdy apoštolové získali svou duchovní sílu šířit nové učení. Ježíšovi učedníci se tehdy sešli v Jeruzalémě v den oslav židovských letnic a bezradně přemýšleli, co budou dělat bez svého Spasitele. V tom se domem prohnal silný vítr a oni náhle věděli, jakými slovy mají lidem vyprávět o Ježíši Kristovi a jeho oběti…
- Svatodušní pondělí – slavilo se ještě za první republiky, tento den byl určen hlavně zvykům. Poodkrýval se v nich ještě svět pohanského dávnověku, kdy se věřilo na víly a rusalky, božstva lesů a rozkvetlé neporušené vegetace. S nimi souznělo čisté mládí svou krásou a silou, v symbolice vesnických králů a královen. V odborném světě národopisu se tyto obřady nazývají "králenské slavnosti". Chlapecké slavnosti se obvykle nazývaly: honění krále …
- 3, 5 a 6 den po Božím svatodušním hodu byly: Suché dny
Byly to církví předepsané postní dny, k nimž se vázaly modlitby, udělování almužen a pokání.
Česky se suché dny nazývaly proto, že byl půst, lidé si na chléb nic nemazali, jedli ho suchý.
Suché dny byly významným termínem ve společenském životě. Na suché dny nebo v návaznosti na ně bývala stanovována významná shromáždění a jednání. Ve městech se v neděli po suchých dnech konala shromáždění cechů. O suchých dnech také zasedal zemský soud v Čechách a konaly se zahájené soudy ve městech. Oficiálně se suché dny přestaly slavit po II. vatikánském koncilu po roce 1969.
- následující neděle po Božím hodu svatodušním – slavnost Nejsvětější Trojice
Tato slavnost je jakoby korunou uplynulého období velikonočních tajemství spásy. Boží Trojici tvoří Bůh Otec, Bůh syn (tj. Ježíš Kristus) a Duch svatý. Ve výtvarném umění je Nejsvětější Trojice nejčastěji zobrazována zpodobněním lidské postavy starého Boha-Otce, mladého Ježíše Krista a Ducha svatého v podobě holubice. Jindy je symbolizována trojúhelníkem, jako v případě Božího oka.
- následující čtvrtek, tedy deset dnů po svatodušní neděli – Boží tělo - slavnost Těla a krve Páně, touto slavností se uzavírá období letnic.
Při poslední večeři udělal Ježíš Kristus jeden z Největších zázraků: Proměnil obyčejné víno ve svou krev a chleba ve své Tělo. Očima učedníci viděli víno a chléb, ale už to nebylo obyčejné jídlo, ale Ježíšovo Tělo. Na památku tohoto velikého a nezaslouženého daru, slaví církev Svátek Božího Těla, kdy se klaní Ježíšovy přítomnému v Nejsvětější svátosti oltářní a zároveň prosí svého Pána, aby při procesí k oltářům žehnal příbytkům všech lidí. „Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe. Kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky.“ (Jan 6,51)
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
zdroj: archiv Antonín ViK, Český lidový a církevní rok – Alena Vondrušková,
www.kalendar.beda.cz,
vyobrazení: pohlednice, autor neznámý
