Svatodušní pondělí se slavilo ještě za první republiky, tento den byl určen hlavně zvykům. Poodkrýval se v nich ještě svět pohanského dávnověku, kdy se věřilo na víly a rusalky, božstva lesů a rozkvetlé neporušené vegetace. Tyto obřady se v našem národopisu nazývají "králenské slavnosti". Chlapecké slavnosti byly obvykle pojmenovány: honění krále, míněno krále vesnických kluků a celá slavnost byla hlavně záležitostí pastevecké mládeže. Král zvolený svými vrstevníky, získával prostřednictvím obřadu nad nimi vládu na celý následující rok. Musel si však své postavení obhájit. Odtud i téma "honění", soutěžení, představování jeho síly, vtipu a obratnosti. Obyčej byl brán jako zábava výrostků, plná nápaditých scén, převleků, soutěžení a zábavy. Zvyk měl různé krajové podoby i dobu trvání. V Čechách vymizel zhruba již kolem roku 1900.
Snad nejslavnějším zvykem tohoto dne je vyhlášená Jízda králů. Jejich nezbytnou součástí jsou bohatě ozdobené koně, praporce z tureckých šátků, švarní šohaji v baňatých vyšívaných košilích, samé pestrobarevné stuhy a vlající fábory, ženy a děti v překrásných krojích jásajících barev. Každá děvčica se snažila ze všech sil, aby její šohajek měl nejkrásnější ozdoby a každá si dala záležet na tom, aby její veliké papírové srdce, zavěšené na předku koně, bylo ze všech nejpěknější. Tak vykreslují známé obrazy Jožy Úprky a Antoš Frolky Jízdu králů.
