Ke staročeským velikonočním svátkům patřila i řada zvyků, v omezené míře dodnes žijících a udržovaných zvláště na Velikonoční pondělí. Velikonoce ovšem zdaleka nejsou jen pouhými "svátky jara" - jde o ústřední tajemství celé křesťanské víry, kterou je skutečnost Kristova zmrtvýchvstání. Právě v této souvislosti slavili naši předkové v těsné blízkosti Velikonoc i svátek, který měl své místo v pátek po bílé neděli a patřil k nejslavnějším dnům starých českých křesťanů. Byl to takzvaný Den ukazování svátostí, který se slavil přičiněním císaře Karla IV. od poloviny 14. století.
Na pražském Karlově náměstí, při kapli Božího Těla byly v tento den vystavovány k veřejné úctě říšské klenoty a relikvie světců z pokladu svatovítského i karlštejnského. Podobné slavnosti se u nás konávaly i jinde, například v Českém Krumlově. Do Prahy přicházely v tento den tisíce poutníků a jejich velikonoční radost se tu snoubila s radostnou připomínkou Kristova vítězství.
