Za úrodu, proti bouři, krupobití, moru a zemětřesení, i touto prastarou modlitbou může dodnes kněz uvádět žehnání při křesťanské slavnosti zasazené do počátku léta, zvané Boží tělo neboli Slavnost Těla a krve Páně. Jde o svátek pohyblivý a slaví se ve čtvrtek po svátku Nejsvětější Trojice, který je týden po Svatodušní neděli a bývá v rozmezí mezi 21. 5. a 24. 6. Je to jeden z nejhonosnějších církevních svátků. Svátek Božího těla se začal slavit na základě zjevení řeholnice Juliany z Lutychu (1209), v němž dostala světice pokyn od Boha k zavedení svátku Nejsvětější svátosti. Tou je hostie, která se podle víry křesťanů při mši proměňuje v tělo Kristovo. Je uložena v ozdobné schránce na oltáři a věřícím se podává při obřadu přijímání. Původně se přijímal obyčejný chléb, který se u východních křesťanů podává doposud, ale od 9. století se začala připravovat placka z nekvašeného těsta, která nakonec získala podobu malé kulaté oplatky – hostie.
Před tímto svátkem chodívaly děti na květiny a dělaly z nich věnečky, aby jim uctily světlou památku Ježíše Krista. Do věnečku vplétaly petrklíče, kopretiny, kohoutky, zvonky, blatouchy, upolíny, pomněnky… Tyto věnečky se při slavnosti Božího těla světily a lidé si je brávali domů, aby je chránily před bouří a blesky (podobně jako velikonoční kočičky). Oltářní ratolesti zase měly ochránit dobytek před nemocemi a podpořit růst lnu.
