Velikonoce patří k nejvýznamnějším křesťanským svátkům. Z událostí kolem Ježíšovy smrti v Jeruzalémě přibližně kolem roku 30 nevzešly jen velikonoční oslavy, ale i samotná podstata křesťanské víry.
Velikonoční triduum, což znamená "doba tří dnů" (z lat. tres - tři, a dies - den) je období, během něhož se v křesťanské liturgii připomínají hlavní události Velikonoc. V liturgii začíná už večerem na Zelený čtvrtek. Vychází to ze židovsko-antické představy, že den začíná již předvečerem. Tento princip se v liturgii uplatňuje dodnes: hlavní svátky a neděle se liturgicky začínají slavit už nešporami předcházejícího dne. Proto večer Zeleného čtvrtku už patří k velikonočnímu triduu a otevírá slavení Velkého pátku.
Během těchto tří dnů se odehrává příběh Ježíšova umučení, ukřižování a zmrtvýchvstání. Třetí den po jeho smrti a pohřbení došlo podle evangelií k zázračnému zmrtvýchvstání. Připomíná se o „Velké noci“, tedy v noci ze soboty na neděli. Velikonoce jsou zároveň obdobím lidových tradic spojených s vítáním jara a obnovou života v přelomovém čase mezi koncem zimy a začátkem jara. V těchto zvycích mají očistnou, ochrannou a blahonosnou funkci zejména voda, oheň, zeleň a vejce. Patří sem například pomlázka, koledování, zdobení vajec, očistné rituály nebo svěcení polí.
Po skončení Velikonoc začíná Velikonoční doba (ze soboty na neděli zmrtvýchvstání) a trvá padesát dní. Vrcholí slavností Seslání Ducha svatého, letnicemi. Významným dnem tohoto období je i církevní slavnost Nanebevstoupení Páně, čtyřicátý den po Božím hodu velikonočním.
V užším náboženském pojetí se Velikonocemi míní pouze slavnost Zmrtvýchvstání Páně neboli Vzkříšení Krista (Boží hod velikonoční, neděle), ke kterému mělo dojít třetího dne po jeho ukřižování, resp. vigilie na Bílou sobotu („Velká noc“), v širším pojetí se jimi myslí nejposvátnější část liturgického roku, již výše popsané Velikonoční triduum.
zdroj: Obyčeje a slavnosti v české lidové kultuře, Eva Večerková
Adam Adolf - Liturgický rok, 1997
vyobrazení: pohlednice, autor Josef Mukařovský (1851, Mohuč – 1921, Klatovy)
