Pašijový, také Svatý či Velký týden

Pašijový týden začíná Květnou nedělí

Týdnu počínaje Květnou nedělí, který také ukončuje čtyřicetidenní předvelikonoční půst, se říká pašijový – podle latinského passio, což znamená "utrpení". V kostelech se během něj předčítají pasáže z evangelia svatého Matouše, které popisují Kristovy pašije. Jde o jedno z nejvýznamnějších období křesťanského liturgického roku, v němž si věřící téměř všech vyznání připomínají poslední týden Ježíšova pozemského života, jeho smrt na kříži i následné vzkříšení. Dny pašijového, neboli Velkého či Svatého týdne, byly určeny k modlitbě a očistě – symbolické, duchovní i skutečné. Uklízelo se v domě i kolem něj, v hospodářských staveních i na dvoře, a ve středu před Zeleným čtvrtkem se také nechávalo vyhasnout ohniště a vymetaly se saze z komína. Proto ve starší literatuře nacházíme pro tento den často označení Sazometná středa.

Český název Velký týden je odvozen od Velké noci, tak se nazývá noc ze soboty na neděli, kdy Ježíš vstal z mrtvých. Staročeské pojmenování je doloženo ze 14. století a na Slovensku je stále používaným termínem. Pašijovému týdnu se také místy říká Svatý nebo Tichý, zvony totiž umlkají a celá církev a věřící se halí do smutku.

Pašijový týden měl svá specifika i v přípravě pokrmů. Jídelníček byl po celou dobu střídmější, jídla se mastila méně než obvykle a hospodář se dokonce vzdával i požitku ze šňupání či kouření tabáku. Modré pondělí a Šedivé úterý probíhaly jako běžné postní dny. Na Sazometnou středu se tradičně vařila čočka s nakrájenými vejci natvrdo. O Zeleném čtvrtku se připravovaly pokrmy z prvních jarních bylinek, jedlo se zelí s kopřivami, vařila se sladká kaše, pekly se Jidáše potřené medem. Na Velký pátek se držel velmi přísný půst, kdy se v některých krajích nejedlo vůbec. Bílá sobota, která byla posledním dnem čtyřicetidenního postního období, pak patřila pečení vdolků a čerstvého chleba. V tomto týdnu se nemá z domu nic půjčovat, aby vypůjčující neškodil po celý rok. Hospodyně na Luhačovisku dokonce nechtěly z pověrčivosti ani mléko prodat.

Je velmi pravděpodobné, že pašijový příběh Ježíše Krista navazoval na židovský svátek "pesach" , připominající vysvobození Židů z egyptského zajetí. Původně z hebrejského pesach bylo odvozeno pojmenování (Pascha) pro židovské i pravoslavné Velikonoce. Také v italštině a španělštině (Pasqua) i francouštině (Páques) je název odvozen od židovského svátku pesach. V němčině (Ostern) a angličtině (Easter) je pojmenování odvozeno od jména germánské bohyně Ostary, podle níž se označovaly pohanské oslavy jarní rovnodennosti.

Dny pašijového týdne, počínaje Květnou nedělí mají své názvy: