Podle lidových pověr se této středě říká Sazometná, podle zvyku vymetat saze z komínů, čímž se prý vyháněly zlé síly, které by mohly příbytku škodit. Je to také den, kdy Jidáš přislíbil veleknězům jeruzalemského chrámu zradit Krista za odměnu třiceti stříbrných. Často se vyskytuje nesprávné pojmenování dnešního dne, vytvořila se "legenda", že se díky špatným skutkům Jidáše říká Sazometné středě: středa Škaredá, ale není to tak. Další lidová tvořivost říká, že se škaredá nazývá i proto, že se Jidáš v ten den škaredil na Krista a musíme si tedy dávat pozor, abychom se po celou středu usmívali, protože pokud se budeme v tento den na sebe „škaredit“, tedy mračit a zlobit nezbavíme se „škaredění“ po celý rok. Zní to moc hezky, ale nezakládá se tvrzení na pravdě.
V tento den lidé nosili do kostela polínko dřeva a dali jej opálit na hranici. Doma z něho nadělali loučky a z nich křížky, které o Veliké neděli po obědě s ratolestmi svěcenými na neděli květnou, zastrkali do rohů polí. Ty měly ochraňovat úrodu před krupobitím. Ten hospodář, který měl nejdříve zastrkané křížky, měl mít údajně časnější žně. Jak vysoké jsou ratolesti s posvěcenými kočičkami, tak vysoko potom vzroste obilí.
