Červenec patří k měsícům, na kterém hodně záleží, neboť v tomto měsíci dozrává obilí, a proto hospodáři měli vždy velký zájem o to, jaké počasí je v tomto měsíci čeká.
Průměrná teplota vzduchu se v červenci pohybuje okolo 18 °C, oproti červnu je teplejší o 1,5 °C a o 0,5 °C větší než v srpnu. Průměrný úhrn srážek se pohybuje okolo 85 mm (1 mm srážek se rovná 1 litru vody na m2) a patří mezi nejdeštivější měsíce. Trvání slunečního svitu se pohybuje okolo 220 hodin, což je nejvyšší hodnota v průběhu roku a je to většinou o 10 hodin více než v červnu a v srpnu. Červenec je v pranostikách také spojován s dešti, bouřkami a krupobitím a meteorologické pozorování potvrzují, že nejvíce dnů s bouřkou připadá opravdu na tento měsíc. Na dalších místech je květen, červen a srpen.
Nejteplejší červenec dle klementinských pozorování nastal roku 1834, kdy průměrná měsíční teplota dosáhla úctyhodných 24 st.C. Druhým v pořadí je červenec z roku 1788 (23,3 st.C) a třetím v pořadí je červenec z "tropického léta" 1983, s průměrnou teplotou 23,27 st.C. V tomto roce byla také zaznamenána absolutně nejvyšší hodnota teploty vzduchu na našem území. Bylo to 27. července 1983 v Praze-Uhříněvsi, tehdy rtuť teploměru vystoupila na 40,2 st.C. Tím byl překonán do té doby uznávaný teplotní rekord 39,8 st.C, udávaný ještě pro Československo, zaznamenaný 5. července 1950 ve slovenském Komárně. (Zdeněk Vašků)
Hospodáři měli největší obavy, aby na den svátku sedmi bratří (10.7.) pršelo. Když tento den prší, prší prý sedm týdnů a to by obilí vůbec neprospělo. Tato průpovídka se vyskytovala již v 16. století. V dávných dobách se také věřilo, že dne 4. července, tj. v den sv. Prokopa, přestává růsti obilí. České pořekadlo o tom říká:
„Svatý Vít – kořen štíp,
Svatý Petr – ten ho natrh,
Svatý Prokop – kořen dokop,
Svatá Markyta – vede žence do žita.“
Spousta červencových pranostik usuzuje, jaká bude úroda darů přírody podle počasí. Jestliže v den sv. Prokopa (4.5.) prší, říká se, že sv. Prokop rozsívá houby. O Ovoci praví lidové přísloví: „Svatá Markyta trhá první hrušky“ (13.7.). Také se říká, že je-li na sv. Jakuba (25.7.) den bez deště, bude hodně ovoce. Prší-li na sv. Markytu, spadají vlašské ořechy a lískové ořechy zčervivějí. Len, který se seje na sv. Medarda (8.6.), bývá nejlepší. Také se říkalo, co do sv. Jakuba odkvete, do Havla (16.10.) uzraje.
Podle počasí v červenci se posuzovalo příští počasí. Říkalo se: "Jaký červenec, takový bude příští leden. Jestliže v červenci mží, bude pak hezké a suché počasí. Zapláče-li Markyta, bude deště do syta. Prší-li na den Sedmi bratří (10.7.), sedm neděl střecha neoschne. Jak teplý jest sv. Jakub, tak studené jsou vánoce, nebo: parno o Jakubě, zima o vánocích." Také se říká: "Když na Jakuba slunce svítí, má prý krutá zima býti."
Podle toho, jaké je počasí na sv. Jakuba dopoledne, takové bude počasí před vánocemi, jaké odpoledne, takové bude po vánocích. Říká se o tom „Na sv. Jakuba dopoledne léto, odpoledne zima.“
Také sv. Anna (26.7.) věští počasí: "Sv. Anna, chladno z rána, nebo Sv. Anna, žito žala."
Některé dny v červenci jsou pokládány za nešťastné, dokonce den sv. Amalie čili Sedmi bratří (10.7.) patří k nejnešťastnějším dnům v roce. V tento den musí dojít, alespoň k jedné násilné smrti. Říká se, že v tento den se sedm bratrů utopí, sedm oběsí, sedm zastřelí atd. Mezi nešťastné dny se počítá i den sv. Prokopa.
Mezi nejobvyklejší lidové pranostiky červencové patřily tyto:
- Červenec žne žita, višně k tomu vítá.
- Ženci na pole, včely z pole.
- Do sv. Eliáše (20.7.) i pod křovím schne, po něm ani křoví.
- Když dne ubývá, horka přibývá.
- Svatá Anna (26.7.), chladno z rána.
- Červenec, srpen, září muka, ale potom bude mouka.
- Červenec - z paren, dešťů, bouřek a potu slepenec.
- Dělají-li mravenci obydlí své v červenci a kupí je stále výš, přijde tuhá zima spíš.
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
zdroj: archiv Antonín ViK, časopis Venkov, 1940
vyobrazení: pohlednice, autor neznámý
