Sv. Prokop je patronem Čech, horníků a rolníků.
Narodil se v Chotouni mezi Českým Brodem a Kouřimí, na zemanské tvrzi. Datum není spolehlivě známé, mohlo to být kolem r. 985. Vzdělal se ve staroslověnštině asi u některých kněží a na Vyšehradě. Podle některých zpráv byl určitou dobu někde ve slovanském klášteře v Uhrách, kde se zdokonalil v slovanské liturgii. Své životní poslání viděl Prokop v duchovním stavu a přijal kněžské svěcení. Přitom byl i ženatý, protože tehdy nebyly všeobecně platné přísné předpisy o kněžském celibátu. Měl i syna Jimrama (Emmerama).
Benediktinským mnichem se stal pravděpodobně v břevnovském klášteře. Po vyvraždění Slavníkovců mniši s rodovými svazky hodně měnili místa, a i Prokop měl dovoleno odejít do ústraní, kam ho táhla touha po samotě. Dostal povolení k poustevničení. Kolem roku 1009 se usadil v sázavských lesích. Časem se k němu připojil syn Jimram, synovec Vít a několik dalších osob a vznikla tak poustevnická osada. Uprostřed prostých chatrčí měli postavenou kapli zasvěcenou Panně Marii a sv. Janu Křtiteli. Osmkrát za den se v ní scházeli k modlitbám, zpěvům, slavení liturgie, v níž se spojoval římský obřad s liturgickou staroslověnštinou.
Legenda o setkání s knížetem Oldřichem:
Jeho další osud změnilo náhodné setkání s knížetem Oldřichem, jak legenda vypráví: „Stalo se, že přijel kníže Oldřich na Kouřim a v lesích honbou se bavil. Jednoho dne lovili v lesích při Sázavě, a Oldřich dychtivě žena se za jelenem, zůstavil lovce daleko za sebou. Jelen byl velký a krásný a vždycky nechal Oldřicha dojíti asi tak daleko, co by vystřelil z lučiště, ale když tak kníže učiniti chtěl, jelen dal se do běhu a vábil jej za sebou až na kraj stráně a stěny, kde Prokop právě doubec ke své potřebě osekával. Tu jelen zastaviv se ulehl za Prokopem, obrátiv tvář svou s parohy ke knížeti.“ Kníže úplně na lovecký sport zapomněl. „Kdo jsi, ježto na této poušti bydlíš? Jak ti říkají a co tu činíš?“ Poustevníkova odpověď byla pokorná: „Jsem člověk nehodný a hříšník, avšak otrok boží před zákonem svatého Benedikta. Mé jméno je Prokop." Kníže měl pochopitelně žízeň, hostitel mu nabídl vodu. Ten se nejprve ošklíbal, ale pak vypil všechno, bodejť by ne, neboť voda se božím dopuštěním proměnila v nejlepší víno.“
Oldřich si zvolil Prokopa za rádce a svým majetkem mu přispěl v r. 1032 k založení Sázavského benediktinského kláštera, kde se stal Prokop jeho opatem. Prokop v něm udržoval slovanskou liturgii. Jako opat řídil své mnichy pravidlem pokory a zásadou: "Modli se a pracuj!" jeho úsilím bylo: "Vše pro Boha!" Byl vlídný a štědrý a úspěšně bojoval proti zlu a ďáblovým pokušením. Zemřel 25.3. v r. 1053. V letech 1078 – 1080 byl opatem Sázavského kláštera jeho syn Jimrám.
Tento klášter podporoval i Oldřichův syn Břetislav, teprve Břetislavův syn Spytihněv měl politiku své vlády orientovanou na posílení své moci, takže slovanské mnichy z kláštera vyhnal. A vrací je tam teprve Vratislav I., český král."
