Legendu o svatém Prokopu asi už znáte. Pověsti se poněkud rozcházejí, a tak vám přinášíme různé verze: Poustevník Prokop se uchýlil do jeskyně na břehu Sázavy a při jedné ze svých cest se střetl s ďáblem. Díky své mravní převaze ho přemohl a zapřáhl do pluhu. S tímto podivným spřežením oral hlubokou brázdu od Černých Bud kolem Lipan až do Chotouně, poháněje čerta místo biče křížem. Zhruba ve třetině cesty se o kámen ulomila radlice, sv. Prokop přiměl čerta, aby ji vyměnil, a na tomto místě dnes nalezneme ves Radlice. Když pak byli uprostřed cesty, začal čert kvílet, že už nemůže, a ptal se, jak daleko je do cíle. Prokop mu s úsměvem odpověděl, že ještě zbývá „dobrá půl" cesty. V těchto místech dnes stojí vesnice Dobré Pole, nazývaná mezi místním též Dobrá Půl. Nakonec byla hluboká brázda doorána až k Chotouni. Ještě předtím, než Prokop propustil sedřeného pekelníka na svobodu, musel rarach seškrabat z pluhu všechno bláto. A bylo ho tolik, že z něho vznikla mohyla, jíž se mezi lidmi říká Homole. Otku zarazil Prokop nedaleko této mohyly do země. Z ní záhy vyrostl mohutný dub, který byl ve vsi k vidění ještě na počátku 20. století, kdy jeho seschlý kmen skácel silný vítr.
Takto vznikla legenda o původu tzv. Čertovy brázdy. Ve skutečnosti je to, ale pravěká cesta, po které pravděpodobně dávno lidé vozili vytěžený vápenec z nedalekého lomu Bílá skála a lidová fantazie jde dokonce tak daleko, že přisuzuje Prokopovi, tomuto „svatému oráči“, i vytvoření koryta samotné řeky Sázavy. I tu prý vyoral s čertem zapraženým do pluhu. A protože se pekelník poháněný křížem kroutil a vzpouzel a uhýbal světci hned napravo a hned nalevo, je řečiště Sázavy proto tak ďábelsky zakroucené. V Ledči nad Sázavou se zase vypráví, že čert byl tak rozzlobený, že utekl na břeh Sázavy a házel do ní obrovské balvany a tak vznikly Stvořidla.
