Mezi válkami si sirob lidé vyráběli doma zcela běžně, hlavně proto, že bílý cukr byl zbožím nedostatkovým. Ono se už i v Listech cukrovarnických a řepařských píše, že se jedná o tekutou, méně kvalitní podobu cukru. „Jde vlastně o odpad při výrobě cukru, něco jako melasa. Sirob ale není považován za kvalitní jen proto, že v základu nemá onu cukernou složku. Je však velmi bohatý na minerální látky a třísloviny“. Sirob je často chápán jako „předstupeň“ finálního cukru….
Postup domácí výroby:
Cukrovou řepu oloupeme, nakrájíme a dáme rozvařit ve vodě. Pak řepu scedíme, vodu si dáme stranou a řepu naložíme do lisu a vylisujeme z ní šťávu. Tu smícháme s vyvařenou vodou a vše dáme opět vařit, abychom nechali odpařit přebytečnou vodu. Jakmile se nám v hrnci začne tvořit hnědá hmota medové konzistence, máme sirob. Ten naložíme do sklenic, pořádně zavíčkujeme a uchováváme v chladu. Kdybychom chtěli sirob uchovat do zásoby, nalijeme do sklenic, zavíčkujeme a 20 minut sterilujeme při 80 stupních Celsia. Krystalizace není na závadu.
