Dříve, v pohanských dobách šlo o obřadní jídlo, které se podávalo u příležitosti různých svátků, ale křesťané si ho začali dodávat i na své štědrovečerní či velikonoční stoly. Pučálka se pak stala jedním z nejběžnějších a nejoblíbenějších vánočních jídel. Protože šlo o pokrm z hrachu, který býval v českých zemích dostupný, hojně využívaný, proto šlo jen o to ho upravit tak chutně, aby se dal považovat za trochu více slavnostní jídlo. Ještě v patnáctém století se na hostinách jako poslední chod podával hrách a jednou z jeho nejstarších úprav byla bezpochyby pučálka. Obliba hrachu v českých zemích byla natolik známá, že se často stávala terčem posměchu cizinců přivykajících domorodé kuchyni.
Pučálka je jídlo spojené s velikonočním půstem a zároveň pokrm, z kterého se po čase zimy zpracovávaly první živé výhonky. Sám recept je prostý, několik hrstí loňského, neloupaného hrachu dáme do slané a vlažné vody na několik dnů napučet, naklíčit. A z vyklíčení neboli vypučení vznikl název pučálka.
