Dech podzimu smutně vane z mlhavých strnišť, z polí a zahrad oloupených o poslední úrodu. Jako bychom již kolem sebe cítili studený podzim a v duchu se těžce loučíme s prchajícím létem. Zlatě kolébá se tráva, dozrávají kaštany a kvetou poslední luční i zahradní květy. Příroda se začíná připravovat na podzimní přehlídku barev a padajícího listí a načerpává ze zbytků posledních hřejivých slunečních paprsků ještě nějaké ty zásoby na zimu. Dny se začínají valem zkracovat, tma je čím dál dřív a sluníčko si s východem také dává na čas.
Ve vzduchu začnou poletovat a kmitat se hedvábná vlákna ukrývající v sobě malé pavoučky. Zachyceny na větvích stromů se tichounce třepetají, houpají se na strnisku nataženy jako dlouhé nitě od stébla k stéblu, chvějí se na usychajícím bodláku se stříbrným odleskem v mírném světle slunečních paprsků, ba i na klobouku i na vlasech v letu uváznou, vyjdeme-li do polí a luk. Stříbrné tkanivo nás lapne do sítě, ani se nenadějeme. I to sluníčko chvilkami dobrácky se usměje a teplejší paprsky rozhodí, — vždyť je babí léto.
