Rolníci si v den sv. Nikazia , tedy 14. prosince připravovali knutle k vázání snopů, protože dřevo přes zimu vymrzlo a do léta vyschlo. Také věřili, že obilí svázané knutlem vyrobeným v tento den, nebudou myši požírat. Knutle bývaly často zdobené a různě vyřezávané. Výroba takového nástroje v zimě tedy měla svojí logiku.
"Na svatého Nikasia se mají dělat knutle, neb jimi vázané obilí nežerou myši."
Podobně se v zimě vyráběla i povřísla. Na jedno povříslo se použil svazek dlouhé, ručně vymlácené slámy ze žita. Protože dříve bývalo obilí vyšší, sláma z něj na zavázání snopu bohatě stačila.
Tzv. rouble (roubíky) anebo také knutle byly dřevěné kolíky asi 30–45 cm dlouhé a sloužily k usnadnění vázání obilí do snopů. Na širším konci měly knutle vyvrtaný otvor, kam se provlékl provázek, a vzniklo tak poutko. Kdo vázal snopy, navlékl si to poutko na zápěstí, aby ho měl po ruce při podebírání posečeného obilí. Pak klasy svázal povříslem, provazem z žitné slámy, a pomocí roubíku na povřísle udělal uzel a pevně ho utáhl. Tak vznikl snop. Ze snopů se pak na poli stavěly tzv. panáky, aby obilí proschlo, než se odveze na mlácení. Dnes tuto činnost vykonává kombajn tak, že posečené obilí rovnou na poli vymlátí, takže vázání obilí do snopů a stavění panáků už z procesu žní vypadlo.
Místy se na širší konec roubíku, za který se držel, vyřezával hezký ornament, někdy i vtipně obarvený přírodními mořidly. Takový nástroj posloužil i jako dárek, kterým mládenec dával dívce najevo svou náklonost.
Jaký měl světec osud?
V roce 400 se Nikázius stal biskupem v Remeši v tehdejší Galii Belgické (dnes území Francie). V místě dnešní katedrály dal postavit kostel Panny Marie. V roce 407, při vpádu Vandalů byl zabit i se svou sestrou Eutropií, která se jako panna zasvětila Kristu, jáhnem Florentinem a lektorem Jukundem. Nikáziovi byla mečem sťata hlava ve vchodu do chrámu. Legenda hovoří o tom, že po dekapitaci ještě ušel několik kroků.
Jeho ostatky byly přeneseny do jemu zasvěcené katedrály v roce 893, kdy byla dostavěna. Nikázova hlava byla uložena do kláštera Saint-Vaast (sv. Vedasta) u Arrasu a část z ostatků se dostala do Tournai ve Flandrech.
zdroj: archiv Antonín ViK a časopis Český lid a www.catholica.cz
vyobrazení: obraz, autor neznámý
