Svatý Řehoř I. (Veliký), papež a učitel církve, byl významný diplomat a znalec práva. Položil základy pozdějšího církevního státu a výrazně přispěl k šíření křesťanství v Anglii a Irsku. V minulosti připomínaly kalendáře svátek svatého Řehoře Velikého v den jeho smrti, 12. března, a pojily se s ním pranostiky, které jsou dodnes připomínány. Později byla jeho památka přesunuta na 3. září, tedy na výroční den jeho vysvěcení na biskupa roku 590. Důvodem je skutečnost, že 12. březen připadá do postní doby, kdy má přednost postní zaměření, a proto byly některé svátky přeloženy na jiné datum.
Narodil se kolem roku 540 v Římě do významné patricijské rodiny, kteří měli velký majetek na Sicílii. Byl velmi nadaný, po vysokoškolských studiích se mu nabízela skvělá kariéra. Pracoval v občanské správě a už ve třiceti letech se stal významným státním soudním úředníkem. On ale otcovský dům opustil a vydal se do kláštera sv. Ondřeje a dalších šest klášterů založil na svých sicilských statcích. Proslul charitativní činností, pro niž použil jmění církve, které nazýval "vlastnictví chudých". Tomu odpovídá i to, že velkou část zděděného majetku prodal a rozdal chudým. Podle legendy vykupoval z otroctví mladé hochy, aby je dal vychovat a vyučit. Od toho se zřejmě odvíjí jeho patronství žáků. Sv. Řehoř byl sužován chorobami a zemřel 12.3. v r. 604.
Legenda o konci moru:
V Římě nastal po strašné povodni hlad a poté vypukl mor. Mezi prvními oběťmi byl i papež Pelagius II. Všichni (kromě něj samého) uvažovali o Řehořovi jako o jeho nástupci, což se nakonec také potvrdilo. Na konci srpna 590 organizoval Řehoř prosebné průvody za odvrácení moru. Při průvodu, který směřoval k bazilice Panny Marie Sněžné a před Hadriánovým pomníkem odbočoval k sv. Petrovi, byl údajně viděn archanděl Michael, jak schovává meč na znamení konce moru – odtud vzniklo pojmenování Andělský hrad.
Sv. Řehoř byl zakladatelem tzv. gregoriánských mší:
Zanechal mnoho dopisů a spisů, četné liturgické texty s reformou chrámového zpěvu, z něhož je nejznámějším "gregoriánský chorál". Legenda vypráví, že Papež Řehoř Veliký se jednou dozvěděl, že před smrtí mnicha Justa, v klášteře, kde byl opatem, u něj nalezli několik dukátů. Tím se vážně prohřešil proti klášterní chudobě. Proto mu nebyla poskytnuta útěcha jako ostatním umírajícím. Za měsíc po jeho smrti za něj dal sv. Řehoř sloužit třicet mší svatých bezprostředně za sebou po třicet dní... Tento způsob byl později uznán i církví (1884).
Stal se patronem hlavně žáků, zpěváků, hudebníků a dolů. Lidé se k němu také obraceli v modlitbách a pomoc při moru a dně. Vyobrazen býval jako vysoký muž v papežským rouchu, někdy u ucha s holubicí symbolizující Ducha svatého, nebo při psaní, taktéž s holubicí. Předpokládá se, že se Řehoř stal benediktinským mnichem.
zdroj: archiv Antonín ViK a catholica.cz
vyobrazení: internet, autor neznámý
