Gregoriánské se nazývají, protože mají svůj původ u sv. Řehoře (+604). Legenda vypráví, že Papež Řehoř Veliký se jednou dozvěděl, že před smrtí mnicha Justa, v klášteře, kde byl opatem, u něj nalezli několik dukátů. Tím se vážně prohřešil proti klášterní chudobě. Proto mu nebyla poskytnuta útěcha jako ostatním umírajícím. Za měsíc po jeho smrti za něj dal sv. Řehoř sloužit třicet mší svatých bezprostředně za sebou po třicet dní. Po poslední mši svatých se mnich Justus zjevil svému rodnému bratru Kapisu a oznámil mu, že je z očistce vysvobozen. Zvyk dát za zemřelého sloužit třicet mší svatých bezprostředně za sebou jdoucích, uznala Církev za zbožné a rozumné v r. 1884.
Od těch dob se za zemřelé často obětují třicet dní za sebou mše svaté. Nemůže-li kněz některý den gregoriánskou mši sloužit, může být na tento úmysl obětována jiným knězem. Vynechání mše svaté na Zelený čtvrtek, Velký pátek a Bílou sobotu není přerušením. Tyto mše svaté smějí být obětovány pouze za jednu duši, ne za více zemřelých. Dáme-li za zemřelého sloužit gregoriánské mši svaté hned po smrti, prospějeme tak jeho duši samozřejmě nejvíc. Sloužení gregoriánské mše svaté se dá zajistit ještě za života, kdy daný obnos na její konání se svěří spolehlivé a zbožné duši, která je dá za nás hned po smrti odsloužit.