Na Milevsku chodívali "Řehořem" čtrnáct dní před tímto svátkem a čtrnáct dní po svátku. Bývalo to vskutku „řehořské vojsko“, neboť hoši měli svého kaprála, zvaného místy profousem, dále bubeníka i praporečníka. Kaprál míval obyčejně černý oděv a vojáci přes oděv košili, přes ramena barevný šátek, od levého ramene k pravému širokou bílou šerpu. Všichni měli dřevěné šavle. Na jejich praporu skvěl se zlatým písmem nápis „Řehořské vojsko“. Všichni měli vysoké papírové čepice, polepené zlatým papírem, na nichž vlály chocholky z kohoutích per. Doprovázeli svatého Řehoře, jenž měl biskupskou berlu v ruce. Když hoši vcházeli do vesnice, bubeník hlučně bubnoval. Poslední voják na konci řady nosil kabelu na dary.
Když kaprál vstoupil do světnice, pozdravil křesťanským „Pochválen Pán Ježíš Kristus“ a hned odříkával:
Staré časy, mladé časy, nevyhánějte mé chasy,
která za mnou kráčet míní, má tu něco v pohledání,
která za dveřmi stojí a vejíti se bojí.
Když to odříkal, otevřel dveře do síně a křikl na ostatní: „Ala marš“, všichni i s Řehořem v čele vešli do světnice, postavili se do řady vedle kaprála a sborem zpívali řehořskou píseň. Po zpěvu se obrátil kaprál k vojákům a zavelel opět: „Ala marš“, voják, jenž stál vedle Řehoře vyskočil a pochoduje po světnici odříkávaje do kroku:
Když jsem jel okolo fary, kolečka mně mrňoukaly.
Pan farář z okna kouká: Co ti to, chlapče, mrňouká?
To mně mrňoukají kolečka, sedla mi na ně panská děvečka.
Já myslel, že mi je mazala lojem, ona mi je mazala hnojem.
Po odříkání si stoupl na své dřívější místo. Znovu zavelí kaprál druhému vojáku, který za pochodu odříkává:
Metla je zdravé koření, pro děti nepotrestaný.
Když se děti ve škole trestají, mnozí rodiče se hněvají.
Zdrhne se ze školy žák, udělá se z něj voják.
Tam se bude lepší trestat, lískovou hůlkou praskat.
Po odříkání se vrátí na místo a na povel kaprálův počne třetí voják odříkávat:
Já jsem tkadlec od Švimberka, dělám plátno, jen to cvrnká,
co přetrhnu, to navážu, žádnému to neukážu.
Nyní se dal na pochod po světnici sám kaprál, při čemž rázně deklamoval:
Hola, hola, milí kmáni, vy jste moje potrestání.
Já vás mám po vůli potrestati, lískovou hůlkou napraviti.
Lísková hůlka, to všecko zmůže, až se vám bude třepit kůže.
Řehoř s berlou v ruce nic neodříkával a jeho účast se omezila na zpívání Řehořské písně spolu s ostatními. Když kaprál odříkal, vstoupil do řady k ostatním a nyní všichni čekali na nějaký dárek. Dostali-li peníze, přijal je kaprál do uschování. Potraviny ukládal do kabely. Po obdarování poděkovali všichni sborovým zpěvem:
Zaplať vám to Kristus Pán v tom nebeském ráji,
kde svatý Řehoř přebývá, Pána Boha chválí.
Když dozpívali, odcházeli se slovy „S Pánem Bohem“ do dalšího stavení, kde se vše opakovalo.
zdroj: Veselé chvíle v životě lidu českého, autor: Čeněk Zíbrt (1864 – 1932, Praha)
vyobrazení: ilustrační foto, Řehořští vojáci; koleda na den sv. Řehoře v Hostákové na Třebíčsku, 1907
fotografie ze skanzenu Kouřim, z roku 2010
