Na Milevsku chodívali "Řehořem" čtrnáct dní před tímto svátkem a čtrnáct dní po svátku. Bývalo to vskutku „řehořské vojsko“, neboť hoši měli svého kaprála, zvaného místy profousem, dále bubeníka i praporečníka. Kaprál míval obyčejně černý oděv a vojáci přes oděv košili, přes ramena barevný šátek, od levého ramene k pravému širokou bílou šerpu. Všichni měli dřevěné šavle. Na jejich praporu skvěl se zlatým písmem nápis „Řehořské vojsko“. Všichni měli vysoké papírové čepice, polepené zlatým papírem, na nichž vlály chocholky z kohoutích per. Doprovázeli svatého Řehoře, jenž měl biskupskou berlu v ruce. Když hoši vcházeli do vesnice, bubeník hlučně bubnoval. Poslední voják na konci řady nosil kabelu na dary.
Když kaprál vstoupil do světnice, pozdravil křesťanským „Pochválen Pán Ježíš Kristus“ a hned odříkával:
Staré časy, mladé časy, nevyhánějte mé chasy,
která za mnou kráčet míní, má tu něco v pohledání,
která za dveřmi stojí a vejíti se bojí.
