Řehořská zima (od cca 10.3. do 16.3.)

Březnová nebo také řehořská zima se zpravidla dostavuje od konce první březnové dekády 10.3. a trvá do poloviny března 16.3. Pravděpodobnost jejího výskytu se v dlouhodobém průměru pohybuje v rozmezí od 65 do 75 procent. Výskyt řehořské zimy je mnohem pravděpodobnější než výskyt teplého předjaří. Ve skutečnosti však značná část řehořských pranostik zimní charakteristiku počasí přehlíží a naopak oplývá jarem, jarními symboly i jarními činnostmi: "Na svatého Řehoře den s nocí v jedné míře" nebo "Řehoř (12. 3.) vytlúká ledy z lesa" a také "Okolo svatého Řehoře k nám zase přilétají čápi, divoké husy, kačice a laštovice."

Studené řehořské výroky pocházejí zřejmě z chladnějších dob, kdy u nás zima někdy ještě vládla i v jarních měsících. Na druhou stranu vysvětlením předčasně jarních výroků se nabízí skutečnost, že všechny tyto pranostiky zřejmě ještě pocházejí z hodně starých dob, kdy u nás platil dřívější juliánský kalendář. Zavedením gregoriánské kalendářové reformy roku 1582 došlo ke škrtnutí deseti dnů, což mělo za následek posunutí kalendáře. Staré pranostiky se však kalendářové reformě většinou nepřizpůsobily, přes desetidenní posunutí zůstaly spjaty se svými starými kalendářními světci a v některých případech zcela ztratily svůj původní význam. Některé se sice přeskupily a přizpůsobily, ale dodnes u některých rčení pracně hledáme jejich původní místo, aby tak dostaly svůj někdejší smysl, jímž by k nám promlouvaly. Vyloženým příkladem takového posunutí představuje výrok, kde se hovoří: "Na svatého Řehoře den s nocí v jedné míře." To samozřejmě dnes neplatí, neboť jarní rovnodennost se v současné době dostavuje kolem 20. března.

Dávné pranostiky všeobecně soudí, že březen by měl být dostatečně provlhlý od předchozího sněhu, který pozvolným táním dává vláhu polím, loukám i lesům. Vyloženě mokré roky však nejsou podle mínění našich předků vítány. Právě za těchto situací u nás při úhorovém systému hospodaření nastávaly ty největší neúrody spojené s nouzí, strádáním a někdy dokonce i s hladomory. K takovým rokům patřily například mokré roky 1770 a 1772, ve kterých v důsledku hladomoru zapříčiněného opakovanými neúrodami se počet obyvatel v Čechách a na Moravě podle některých odhadů snížil až o neuvěřitelných 12 procent. Přitom podle Františka Palackého se například v prvých měsících roku 1772 snížil počet obyvatel jen v Čechách o 205 000.

Ze staré kroniky, mokré roky: L.P. 1770 - 1772

Jak vyplývá z Chudenické pamětní knihy v Jindřichově Hradci. "Roku 1770 se hned ze začátku vyskytoval mokrý čas. Obilí vyhynulo a z toho povstala drahota. Řemesla a obchody docela přestaly, neboť ve městech nebylo na čem vydělat. V měsíci listopadu toho roku nastal takový hlad, že lidé na vsích z lesů rozličnou trávu vařili a jedli, přičemž do toho namíchali trochu otrub. Na jaře bylo ještě hůř, neboť ani tráva nerostla. V letech 1770 a 1771 se přece ještě něco chleba za drahý peníz sehnalo, ale roku 1772 už ani kousíček. Lidé tak shledávali všelijaké byliny, vařili oves, oloupali plevy a jádro posolené používali, leč ani toho nakonec nebylo. Povstaly velké nemoci a mnozí umírali, až hřbitov nestačil. Podle veřejného popisu tak zásluhou drahoty v zemích císařských zahynulo přes milion lidí."

Pranostiky:

Na svatého Řehoře čáp letí přes moře, žába hubu otevře, ledy plují do moře, líný sedlák, který neoře.
Na svatého Řehoře čáp letí přes moře, žába hubu otevře, ledy plují do moře, šelma sedlák, který neoře.
Na svatého Řehoře čáp letí od moře, žába hubu otevře, líný sedlák, který neoře.
Na svatého Řehoře plave led do moře, čáp letí vod moře, vlaštovka přes moře, žába hubu otevře.
Na svatého Zahoře plave led do moře, čáp letí vod moře, naštovka přes moře, žába hubu vorevře. (chodská průpovídka)
Na svatého Řehoře ledy plují do moře, vlaštovičky od moře.
Na svatého Řehoře plove led do moře a čáp letí od moře.
Na svatého Řehoře přeletěly vlaštovičky přes moře.
Na svatého Řehoře žába hubu otevře. (z roku 1852, F.L. Čelakovský)
Na svatého Řehoře plove led do moře. (z roku 1852, F.L. Čelakovský)
Okolo svatého Řehoře přilétají k nám zase čápi, divoké husy, kačice, laštovice. (rčení z počátku 17. století)
Svině prosila hospodáře: „Chovej mne až do Řehoře a po Řehoři si již pomůžu sama.”
Na svatého Řehoře všecko na dvoře krákoře.
Na svatého Řehoře povol kožich nahoře.
Na svatého Řehoře v kožichu je předobře, na svatého Jáchyma už né tak docela, na svatého Jiří (24.4.) kožich do komory míří.
Lamperta a Řehoře den a noc v jedné míře.
Na svatého Řehoře den s nocí v jedné míře. (Tato pranostika pravděpodobně pochází z doby platnosti juliánského kalendáře, před rokem 1582, kdy jarní rovnodennost připadla vlastně na dny kolem 10.3.)
Na svatého Řehoře svačina se vyoře. (vysvětlení - v prodlužujícím se dni se začínalo při venkovních jarních pracech již svačit)
Na svatého Řehoře, šelma sedlák, který neoře. (z roku 1789)
Na svatého Řehoře každý sedlák lenoch, který neoře. (z roku 1852, F.L. Čelakovský)
I když na Řehoře mnoho sněhu na poli je, jaro rychle přijde a sníh roztaje.
Záhoř vytlúká ledy z lesa. (Chodské, téměř neznámé rčení, s lidovou podobou jména kalendářního patrona, sv. Řehoře)
Řehoř vytlúká ledy z lesa.
O svatém Řehoři mrazy vše umoří.
Pokyne-li Řehoř hlavou, obešle nás zimou bílou.
Řehoř ještě neví, ale svatý Josef (24.4.) již poví.
Svatý Řehoř mrazy vodí, když nevodí, tak sněhem škodí.
Svatý Řehoř naposledy obnovuje venku ledy.
Svatý Řehoř škodí mrazem.