Březnová nebo také řehořská zima se zpravidla dostavuje od konce první březnové dekády 10.3. a trvá do poloviny března 16.3. Pravděpodobnost jejího výskytu se v dlouhodobém průměru pohybuje v rozmezí od 65 do 75 procent. Řehořská zima je tedy ve skutečnosti mnohem pravděpodobnější než výskyt teplého předjaří. Ve skutečnosti však značná část řehořských pranostik zimní charakteristiku počasí přehlíží a naopak oplývá jarem, jarními symboly i jarními činnostmi: "Řehoř (12. 3.) vytlúká ledy z lesa. Okolo svatého Řehoře k nám zase přilétají čápi, divoké husy, kačice a laštovice."
Studené řehořské výroky pocházejí zřejmě z chladnějších dob, kdy u nás zima někdy ještě vládla i v jarních měsících. Na druhou stranu vysvětlením předčasně jarních výroků se nabízí skutečnost, že všechny tyto pranostiky zřejmě ještě pocházejí z hodně starých dob, kdy u nás platil dřívější juliánský kalendář. Zavedením gregoriánské kalendářové reformy roku 1582 došlo ke škrtnutí deseti dnů, což mělo za následek posunutí kalendáře. Staré pranostiky se však kalendářové reformě většinou nepřizpůsobily, přes desetidenní posunutí zůstaly spjaty se svými starými kalendářními světci a v některých případech zcela ztratily svůj původní význam. Některé se sice přeskupily a přizpůsobily, ale dodnes u některých rčení pracně hledáme jejich původní místo, aby tak dostaly svůj někdejší smysl, jímž by k nám promlouvaly. Vyloženým příkladem takového posunutí představuje výrok, kde se hovoří: "Na svatého Řehoře den s nocí v jedné míře." To samozřejmě dnes neplatí, neboť jarní rovnodennost se v současné době dostavuje kolem 20. března.
