Den sv. Řehoře se slavil jako svátek žáků a původní účel koledy bylo přilákat do školy nové žáčky a zajistit obživu pro kantora. Žáci tento den měli velmi rádi - bylo volno a veselo. Žákovské řehořské slavnosti se konaly ve městech, kde byla škola. Na venkově se školy objevily až v 18. století po reformě císařovny Marie Terezie.
Podle starého zvyku obcházeli stavení kantoři se svými žáky na takzvanou "řehořskou koledu". Zpívali a vyzývali rodiče, aby posílali své děti do školy. Pak poprosili o dárek a z nich jim pak paní učitelová připravila hostinu. I když pak během doby docházeli žáci do škol pravidelněji, koleda zůstala. Řehořské žákovské obchůzky (řehoři, řehořští vojáci, řehořské vojsko, chodit za řehoře) jsou českou verzí obchůzek a žákovských her známých v západní Evropě od středověku. Tyto obchůzky se vyznačovaly buď jednoduchou kolední formou se zpěvem hlavní písně, v nichž je sv. Řehoř oslavován jako patron školáků, anebo šlo o složitější dramatické útvary a výstupech až dvaceti účastníků.
V Čechách je nejstarší zpráva o Řehoři z Jáchymova z r. 1557: O Řehoři byli žáci poprvé vedeni do školy. V r. 1577 napsal v Trutnově učitel Rosa o tamějším prvním Řehoři: „Hoši navlékli košile přes kabáty, přepásali se lesklými a peřestnými pásy, vykračovali si s prapory v rukou. V čele kráčeli studenti oblečení za sedm svobodných umění, někteří z žáků jeli na vyšňořených koních, samozřejmě v průvodu nesměl chybět ani biskup sv. Řehoř. Chodili a zpívali městem, prosili o dárky a hledali chlapce schopné pro školu.“
