Pytlový čtvrtek následuje bezprostředně po Popeleční středě. Jeho název je pravděpodobně odvozen od režného pytlového roucha, které si kajícníci oblékali na znamení pokory a vstupu do čtyřicetidenního půstu. Podle lidových vyprávění se však k tomuto dni váže i prozaičtější vysvětlení: byl to den „pytlování“, tedy ukládání masopustních hudebních nástrojů a kostýmů do pytlů na půdu.
Podle dalšího lidového výkladu dostal Pytlový čtvrtek své pojmenování podle lidového rčení, že se po masopustu musí všechny zbývající dobroty do čtvrtka "zpytlovat" neboli sníst. Přestože církev v té době už striktně nařizovala zdrženlivost, v lidovém prostředí se tradice dojídání posledních zbytků držela velmi silně. Lidé zkrátka nechtěli, aby před dlouhým obdobím odříkání přišlo cokoli z masopustních hodů nazmar.
Tento čtvrtek budil asi v nejednom bolnou vzpomínku na „tučný čtvrtek“ prožitý před týdnem v náladě opačné. Pytlový čtvrtek byl i tak významným dnem, protože každý znalec národopisu našeho také ví, že čtvrtek vůbec po celý rok od pradávna byl svěcen pověrečně: „Nepředeno a práce jakákoliv nekonána a večer ponechány zbytky jídel na miskách pro skřítky.“ (1900)
zdroj: Vlasť časopis pro poučení a zábavu, 1899-1900
vyobrazení: pohlednice Oskar Schmidt (1908, Litoměřice -1982)
