Podle legendy, přišel takto tučný čtvrtek ke svému jménu: Sv. Maří Magdalena byla prý velmi tučná. O posledním čtvrtku masopustním slyšela Krista kázati a hned na víru se obrátila a postila se. Čtvrtek ten na památku toho se nazývá - tučný čtvrtek.
Tučný čtvrtek jako součást masopustu má v Čechách tradici doloženou již za posledních Přemyslovců a zvyk je jistě mnohem starší. Ve středověku a raném novověku bylo dobrým zvykem jíst zvěřinu, kdo tuto možnost neměl, jedl jehněčí, skopové či hovězí. Od 18. století se na vesnicích rozšířil zvyk masopustních zabíjaček a typickým jídlem na Tučný čtvrtek se stala vepřová pečeně s houskovými knedlíky a zelím, jitrnice a jelita byla součástí masopustní výslužky. V průběhu 19. století se zvyk jíst na Tučný čtvrtek „vepřo-knedlo-zelo“ rozšířil i do měst. Dalším oblíbeným pokrmem bývala husa, podobně jako o svátku sv. Martina. Obojí se důkladně zalévalo pivem, které se často prokládalo kořalkou. Tučné jídlo a alkohol k sobě patří od nepaměti.
