Pěstování a zpracování lnu má v Česku dlouhou tradici. Nejstarší nálezy užití lněného vlákna v Česku pocházejí z doby kamenné. V průběhu 20. století se Česko stalo jedním z největších světových producentů této plodiny. V době největšího rozkvětu českého lnářského průmyslu (v polovině 20. století) se len pěstoval na ploše 25 tisíc hektarů, nyní je to jen několik desítek hektarů.
Pěstování lnu živilo po desetiletí mnoho hospodářů, kteří si všímali každé „drobnosti“, která by jim pomohla k co nejlepší úrodě a proč nezačít hned o masopustní den, kdy se tančívalo na dlouhý len. Tančili staří i mladí, hospodáři, chasa, nejvíce ovšem děvčata. Pověra zněla: „Jak dívky o dni masopustním vysoko skáčou, tak vysoký jim vzroste len.“ Velmi často vybízel český jinoch českou dívku k tanci:
„Hop, Anko, Marjánko, do kola, do kolečka,
která se točívá, té se len dařívá,
dlouhý len, pěkný len, Konopička.“
Někde při tanci se ještě vzájemně povzbuzovali: „Skákejte hodně, ať nám vzroste dlouhý len.“ A opět jinde při tanci zpívali vesele:
„Za ten len, za ten len, za ty konopičky,
aby nám pán Bůh dal, nebyly maličky.“
Věřili, že jak kdo vysoko při té písničce vyskočí, tak dlouhý mu naroste len.
V ostatky masopustní dělali sedláci mnohde „próbu“ na len. Naseli totiž do tří hrnků, každý den do jednoho lněného semene, podařilo-li se semeno nejlépe v prvním hrnku, sili len ranný, pakli ve druhém sili později a pakli ve třetím, sili len pozdní.
Na zdárnou úrodu lnu poukazovalo zejména počasí ostatkové. Len se zdaří, teče-li na tučný čtvrtek voda kolejí, rovněž tak mělo se za to, že bude úrodný rok na len, teče-li voda kolejí o masopustním úterý. A dokonce se hospodyni radilo: „prší-li na ostatky, aby sukni prodala a sila len, neboť se zdaří.“
Další z pranostik říkají: „Na Hromnice krásný den předpovídá pěkný len“ a „Jsou-li jasné Hromnice, vrčet bude přeslice“. (z okolí Poličky)
zdroj: archiv Antonín ViK, časopis Venkov, 1925 a vyobrazení: koláž Antonín ViK
