Pro křesťanský svět začíná Popeleční středou doba půstu, trvající 40 dní (z počátku se křesťané ve 2. století připravovali na velikonoční slavnost dvoudenním postem) na jejímž konci je oslava zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Z časového hlediska Popeleční středa připadá na 46. den před Velikonoční nedělí (součet je i se šesti nedělemi, které se do postní doby nezapočítávají, poněvadž se za postní dny nepovažují), přičemž posledním dnem půstu je Bílá sobota. Podle církve se lidé postí, aby si připomněli Ježíšův čtyřicetidenní pobyt na poušti, kde se stravoval prostým způsobem a odolával pokušení ďábla. Stejně dlouhý půst podstoupil také Mojžíš na hoře Sinaj i starozákonný prorok Eliáš při svém putování k Chorebu (Sinaji).
Nesměly se jíst pokrmy živočišného původu, nejen maso, ale i mléko, sýr a vejce. Místo sádla a másla se užívaly rostlinné oleje. Tento způsob půstu se udržoval dlouho. Na venkově se živočišné tuky o půstu nepožívaly takřka po celé 19. století. Mléko, maso a vejce se obecně začalo objevovat v kuchyni v postní době až po roce 1900. Ale například ryby a luštěniny se na jídelníčku začaly objevovat v průběhu 15 století. V tomto období byly typickými postními pokrmy i maso raků, žab, hlemýžďů a některých vodních ptáků.
