Pranostiky na den 6. 12.

6. prosinec v pražském Klementinu: minimum – 16,2 °C (r. 1875), denní průměr 2,1 °C (od r. 1961), maximum 13,6 (r. 2020).
Slunce vychází v 07:47 a zapadá v 16:02. Slunce je tedy 8 h a 15 minut nad obzorem (délka dne). Soumrak a noc (slunce pod obzorem) je 15 h a 44 min. Z toho je astronomická noc (tma) 11 hod. a 48 min. Tma nastává v 18:00 a ranní astronomický rozbřesk (první sluneční paprsky) nastává v 05:49.
O pranostice: "Když na Mikuláše prší, zima lidi hodně zkruší." Chodské pořekadlo patrně vyjadřuje obavu z posunu zimy a tím i opožděného jara.
O počasí: V tomto období je zvýšený výskyt atmosférických srážek. Proto lidová meteorologie označuje časový úsek ve dnech kolem poloviny první prosincové dekády až po dny na počátku druhé dekády prosince také jako mikulášské deště. V mikulášském období je vedle oteplení a zvýšeného výskytu srážek, někdy i silné větrné počasí.
Ze starých kronik, o počasí: L.P. 1392 (5.12.) u vigilii sv. Mikuláše i na druhý den povodeň byla veliká po vší zemi české a zvláště u Prahy, takže se lidé po ryňku staroměstském na lodech vozili. Do sklepův podzemních mnoho vody nateklo, odkudž i domům na gruntech nemalá škoda se stala. Ta pak povodeň z velikých sněhův a náhlého rozjížení zrostla. Druhého roku bylo neobyčejné sucho. (Veleslavín) - L.P. 1443 veliká zima byla, takže mnoho lidí pěších i jízdných zimou zemřelo. Počala se na den sv. Mikuláše a stála bezmála až do středopostí. O Hromnicích stáda vlků chodila a velké škody lidem pocestným činila.
Ze starých kronik: L.P. 1447 Pražané Starého i Nového Města zapověděli rytířům školním svatomikulášským na koních jezditi, než chtějí-li, aby prostě v svých šatech pěšky chodili aneb v městských sukních nedrahých, bez všelikých nádherností a ozdob, bez pásů pozlacených, bez zápon, věnců perlových. A to užili zachovávati na budoucí čas. (O rytířstvu svatomikulášském, žácích to, kteříž chodili 6. prosince v biskupských a rytířských šatech)
- L.P. 1774 zavedla Marie Terezie všeobecnou vzdělávací povinnost pro chlapce i dívky (nikoli povinnou školní docházku, jak se obvykle uvádí). Byla zavedena povinná šestiletá školní docházka a systém škol. Triviální školy na venkově i ve městech, při farách, pro výuku čtení, psaní a počtů, výuku náboženství a základů zemědělství, pro dívky též domácích prací. Na obsah výuky dohlížel farář, na hospodaření školy školní dozorce, což byl obvykle nejbohatší sedlák z vesnice. A dále to byly školy hlavní a normální školy.
Lidová rčení: Narodil se na mezi a mez zvorali – neví odkud je. Jednou za uherský měsíc – něco dělat velmi zřídka. Pro nos nevidět – býti nechápavý.
Svátek má Mikuláš, jméno významově vykládáme jako vítězný lid nebo vítěz mezi lidmi.
Dnes se připomíná sv. Mikuláš, patron dětí, námořníků, knihařů, mlynářů, tkalců atd. Je vzýván za šťastný sňatek, jako ochránce na cestách, proti vodním pohromám, proti strachu. Měl dobré srdce a stal se biskupem v městě Myra v maloasijské Lykii (na území dnešního Turecka). V době pronásledování, za vlády císaře Diokleciána, byl poslán do vyhnanství. Vrátil se a roku 325 se zúčastnil koncilu v Niceji. Pak navštívil v Římě papeže. Zemřel ve vysokém věku s pověstí svatosti. Je nejznámější pro ctnost milosrdné lásky.

Vše o tradicích sv. Mikuláše najdete zde.

Pranostiky:
Na Mikuláše se mají hotovit a zkoušet biče, aby se dobytek neplašil.
Svatý Nikola, honí koně do dvora.
Svatý Mikuláš pospíchá na Salaš.
Prší-li na Mikuláše nebo padá sníh, bude příští rok hodně hrachu.
Svatý Mikuláš - ze sněhu hned vodu máš.
Svatý Mikuláš přijíždí na bílém nebo na hnědém koni. (buď sněží nebo prší)
Když na Mikuláše prší, zima lidi hodně zkruší.
Napije-li se na Mikuláše pták z koleje, nenapije se kůň tři měsíce z řeky.
Neviděl-li by svatý Mikuláš mokré střechy, musel by být slepý.
Svatý Mikuláš splachuje střechy.
Svatý Mikuláš splachuje břehy.
Svatý Mikuláš splachuje hříchy.
Zelený Mikuláš - bílý leden.
Svatý Mikuláš deštivý, zimě se ještě protiví.
Na svatého Mikuláše jihne, nebo pršívá, málokdy zima držívá.
Na Mikuláše voda, na Tomáše led (21.12.).
Mikuláš mazá, Tomáš cinká. (je led)
Na svatého Ondřeje ještě se nám ohřeje, ale na svatého Mikuláše už je zima celá naše.
Na svatého Mikuláše je už zima celá naše.
Když se Kateřina klouže, potom Mikuláš přeskakuje louže.
Klouže-li se Kateřina po ledě, umaže se Mikuláš od bláta.
Na svatou pannu Kateřinu sluší se schovati pod peřinu, pak na svatého Mikuláše, toť jest zima všecka naše.
O svatém Mikuláši často snížek práší.
Po sněhu Bára s Mikulášem šla.
Svatá Barbora nosí vodu a Mikuláš splavuje.
Svatá Barbora mosty mostí, Sába hřeby ostří, svatý Mikuláš je přibíjí.

zdroj: archiv Antonín ViK a www.catholica.cz
vyobrazení: koláž Antonín ViK