Povidla byla přirozenou součástí tradičních místních pokrmů. Podávala se například i k vařenému masu, byla součástí různých omáček i polévek. Pochopitelně také neodmyslitelně patřila ke sladkým jídlům – především k lívancům a vdolkům. Mnohde byly lívance s povidly pojmem, např. na Kouřimsku a Českobrodsku, který v minulosti daleko přesahoval hranice regionu. Místní obyvatelé na ně byli právem pyšní, takže v sousedních krajích bývali ke své velké nelibosti posměšně označováni za „lívanečníky". Již ze 16. století je známá anekdota, v níž se praví, že jakýsi hostinský na Starém Městě pražském vyvěsil z okna na šňůře lívance s povidly, a v okamžiku na nich viselo tucet mlsných Kouřimáků...
Neméně proslulé byly také zdejší vdolky s povidly. Časopis Český lid z konce 19. století o vdolcích na Českobrodsku říká toto: „A nyní jsme se ocitli u pokrmu, který jest chvalně známou kuchyňskou specialitou českou, právě jako výborné knedlíky švestkové. Jsou to dolky (na Českobrodsku též vdolky), kterých nám leckterý cizinec věru může záviděti. O jejich úpravě a hodnotě nás poučuje dosti zevrubně písnička, na kterou si tanečníci "besedy" snadno vzpomenou:
