Z rodné chaloupky - Přijela pouť, lísteček z dětských let
Poutí se nerozumělo jen putování k nějakému posvátnému nebo památnému místu za zbožným účelem, nýbrž se tak jmenovala i slavnost na památku svatého, podle kterého byl místní kostel vysvěcený. Tyto slavnosti byly nám dětem nejbližší, užívali jsme si nevšední zábavu spojenou s „blahobytem“, jako např. pečenou husou, množstvím koláčů a jiných dobrot, a to nejen doma, ale i u světských, kteří nejčastěji již týden před termínem hodů přijeli k nám na náves a pomalu si připravovali ty svý „hejblata“. Jak rádi jsme jim při stavění pomáhali nebo jsme jim tajně nosili ze zahrádek natrhanou zeleninu, a to jenom proto, abychom dostali zdarma jeden nebo dva lístky na houpačky. Kdyby to tak jen věděly naše babičky a maminky, ty by nás hnaly.
A nastala ta slavná pouťová neděle. Na návsi byly připravené houpačky, kolotoče, nezbytná střelnice, dvě tři prodavačky kyselých okurek, jichž v zářijovém horku půjdou hodně na odbyt, dále prodejci perníkových srdíček, tureckého medu a další sladkých dobrot. Ještě se ukáže nějaký ten potulný varietní umělec, planetářka atd.
