Zatímco sedláci chystali pluhy na pole k orbě, v Praze se v tento den nebo v neděli následující po svátku sv. Matěje konala první jarní pouť roku. Pouť je spjatá se skutečným putováním farníků v den svátku patrona k uctění jediného kostela sv. Matěje v metropoli, a to již od roku 1595, kdy papež Klement VII. vyhlásil plnomocné odpustky pro poutníky, kteří v den svátku uctí svatého Matěje v jeho jediném pražském kostele. Kostel stojí na návrší v dnešní čtvrti Dejvice, na návsi někdejší obce Stará Šárka. Původně měly oslavy ryze náboženský charakter, šlo o skutečné duchovní putování věřících za svým patronem. Poutní cesta byla lemována asi dvanácti kapličkami. Vedla z místa dnešního nádraží Praha-Dejvice či až z Vítězného náměstí, tehdy „Na Růžku“. Matějská byla vnímána i jako dobrá příležitost ke šťastnému zamilování: „Kdo si sáhne na kliku dveří kostela sv. Matěje v poutní den, ten bude mít štěstí v lásce.“ nebo se věřilo rčení, že dívenka, která devětkrát obejde kostelík se brzy vdá a kdo navštíví Matějskou pouť, dočká se ve zdraví další pouti.
Původní kostel nechal postavit roku 971 kníže Boleslav II. Z vděčnosti, že na tomto místě vyvázl se zdravou kůží při napadení medvědem. Jedna verze praví, že knížeti pomohl sám svatý Matěj, jiná, že medvěd byl ochočený a patřil tamnímu chalupníkovi, který se jmenoval Matěj a další legenda mluví o tom, že kostel byl založen na památku pobité družiny legendárního Ctirada v Dívčí válce…
Převážně náboženská pouť se časem měnila v masovou lidovou zábavu, její duchovní charakter vnímala čím dále menší část příchozích. Tuto proměnu popisuje i článek otištěný v roce 1901 v Katolických listech: „Pouť u sv. Matěje v Šárce přilákala jako obyčejně nesčetné zástupy poutníků, kteréž ani neschůdné cesty od návštěvy neodvrátily. Převládal všude čilý ruch, v pravdě jako o pouti, tak že prodavači perníku atd. měli poměrně slušný odbyt. Ve starobylém kostelíčku u sv. Matěje vystřídalo se za celé odpoledne na sta věřících. Ze hřbitůvku byl vábivý pohled do zasněžené krajiny... Ovšem ne všechny vábila pobožnost, o čemž svědčil ryčný život v hostincích, kde bohužel se musilo i tancovati, a to celou noc. Tak se nyní konají pouti. Divíme se, že to mohou úřady v nynější posvátné době povoliti a trpěti… To nejsou potom pobožnosti, nýbrž bezbožnosti.“
Na rapidním nárůstu návštěvnosti pouti na přelomu 19. a 20. století mělo vliv více faktorů. Jedním z nich je skutečnost, že Matějská byla první jarní poutí. Oslava jara byla podnětem pro Pražany vyrazit si poprvé po zimě „za hradby“. Vzdálenost sv. Matěje od Prahy též hrála svou roli; zvláště v době, kdy se vycházky do přírody stávaly trendem, představovala svatomatějská pouť ideální jarní vycházku. Na místě dnešního Vítězného náměstí stála hospoda Na Růžku, tam končila zástavba Prahy, odtamtud vedla klikatá polní cesta do kopce až ke kostelu sv. Matěje. Tento výlet se stal dostupnějším a pohodlnějším roku 1909, kdy začala jezdit elektrická dráha na „Brusku“, tedy na dnešní stanici Hradčanskou, odtamtud mohla trvat cesta ke kostelíku zhruba hodinu. Dráha se stala důležitou součástí pouti, lidé si na ni zvykli natolik, že vyrazit pěšky na pouť již nikoho nelákalo, jak nás informuje Právo lidu roku 1917: „Smutná matějská pout. Včera byl podán nejlepší důkaz, čím jest velkoměstu tramway. Byl den po sv. Matěji, kdy Pražáci často v houfech attakují tramwaye a jezdí ku sv. Matěji užíti první pražskou jarní pout, která jest jaksi předzvěstí pražského jara stejně směrodatnou, jako první kluci, hrající při prvé oblevě kuličky. Ale protože tramway nejezdila, nevypravil se nikdo ku sv. Matěji a bylo po slávě.“ (zdroj)
V první polovině 20. století, a zvláště v meziválečném období se pouť rozvinula do celopražské jarní zábavy a také zažívala svou největší slávu. Nedělní účast se odhadovala až na čtvrt milionu lidí. Matějská pouť byla nejen první v Čechách, ale i snad v celé Evropě. Úžasnou atmosféru poutě dokreslovaly stovky stánků s pouťovým zbožím, s tureckým medem, houpačky, kolotoče, střelnice s neuvěřitelně barevnými růžemi, různá vystoupení cirkusových umělců a artistů, prodejci planet k odkrytí budoucnosti, velká panoptika, často strašidelně laděná, fyzická zápolení siláků, zvěřince, vedle nich humorné scénky a zábavy pro děti. Babky s ošatkami perníčků a soudky okurek a spousta dalších po domácku vyrobených sladkostí. S přibývajícím pokrokem doplnily pouť i technické atrakce typu „ruské kolo“ nebo „lochneska“. Dámy sem přinášely první jarní módu, milenci si dávali pověstná perníková srdce nebo první svazečky sněženek. Kvůli rostoucí popularitě a omezenému prostoru u kostela se zábavní atrakce v roce 1963 definitivně přesunuly do areálu dnešního Výstaviště v Holešovicích, čímž vznikla moderní podoba Matějské pouti, jak ji známe dnes.
Ještě v polovině 20. století Praha žila „Matějskou“. V roce 1928 natočil režisér Josef Kokeisl film "U svatého Matěje", když se slunko zasměje s dodnes známou písničkou Karla Hašlera - "U svatého Matěje":
U svatého Matěje, když se slunko zasměje,
na pouti je hezkých panen, jak když máku naseje, ach jo
Chodila tam chodila jedna panna rozmilá,
měla sukni květovanou, tuze se mi líbila.
Koupil jsem jí z perníku srdce za čtvrt zlatníku
a husara se šňůrama na cukrovém vraníku.
Začal jsem s ní žertovat, že bych ji chtěl milovat,
za to srdce perníkové musela mi svoje dát.Úryvek z vyprávění Leoše Karla Žižky z poloviny osmdesátých let 19. století:
„Na dosah ruky tu byly četné boudy perníkářů, střelnice, hippodromy, cirkusy, zvěřince, bramborová divadla, panorámy, panoptika s vřeštícím flašinetem a mnoha jiných atrakcí…Největší pozornosti se těšívali potulní pěvci, kteří měli po ruce plakáty s namalovanými výjevy, o nichž zpívali… Jinou oblíbenou atrakcí staropražských matějských poutí byli potápěči. Na prostranství byly umístěny velké kádě s vodou, lidé házeli tu mince a jiné předměty do vody a potápěči v gumových šatech s lucernou slézali do vody a vhozené předměty z ní lovili.“
Zdroj: knižní archiv Antonín ViK a Čtvero ročních dob v lidové tradici: Jiřina Langhammerová
vyobrazení: dolní obraz, Jožka Ryšavá-Kačírková (1911, Kožlí – 1971, Vyžlovka), foto 1940
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
