V den svátku sv. Jana Nepomuckého, uprostřed kvetoucího máje a rozkvetlé české přírody, slavila se kdysi slavná svatojanská pouť, kdy matička Praha patřila jen venkovu, který si v tyto dny dával v hlavním městě dostaveníčko. Oslavy probíhaly celých osm dní. Doba pořádání této pouti byla pro venkov výhodná, neboť český sedlák měl již zaseto a letní polní práce ještě nenastaly. Večer před poutí se konaly na památném Karlově mostě pobožnosti u sochy tohoto kněze. Na střeleckém ostrově pak býval pořádán velkolepý ohňostroj. Tisíce poutníků přicházelo do Prahy z krajin českých i moravských. Socha světcova tonula v zeleni svěžích břízek a záplavě květů.
Dá se říci, že svatojánská pouť byla ještě v 19. století celonárodní záležitostí, jak se popisuje v dobovém časopisu Budivoj z 19.5. 1867: „Toho roku vlaky přivezly přes deset tisíc návštěvníků ze všech krajin českých do Prahy. S večerem bylo nejživěji na mostě, kde o sedmé hodině slavné požehnání u sochy sv. Jana bylo odbýváno a pak na nábřeží, kde nepřehledné davy lidu početí obvyklého ohňostroje očekávali. Prskavky o závod vylétaly do výše, mezitím byly zapalovány slunce a bukety ohnivé, což všude hlučný jásot vzbuzovalo. Závěreční ohňostroj pak zvláště skvělostí svou se vyznamenával“. Zájem veřejnosti si poutě udržely do třicátých let 20. století.
