Jedna z nejznámějších pranostik ukazuje spojitost mezi ledovými muži a svatou Žofií: "Pankrác, Servác, Bonifác jsou ledoví muži, Žofie je jejich kuchařka." V českém prostředí lidé také zjistili, že tento den často provází deštivé počasí a mluvilo se o něm běžně jako o "Mokré, uplakané či umáčené Žofce."
Den svaté Žofie náleží podle staročeského kalendáře k poslednímu dni jara. Od následujícího 16. května se sice ještě hovořilo o jaru, to však mělo v lidové meteorologii přívlastek izidorské, které bývá ovlivněno vůbec nejvýraznější "předmedardovskou" vlnou deštivého počasí - tzv. žofínskými dešti. O tento lidový název se zasloužila především početná skupina pranostik ke svátku svaté Žofie. Isidorské období ve staročeském dělení roku patřilo již do tzv. podletí. To také vystihuje první podletní pranostika: "Svatý Jan z Nepomuku (16. 5.), natahuje k létu ruku."
