V adventním čase všichni drželi přísný půst. Dobrovolné odříkání pokrmu bylo chápáno jako symbol kajícnosti a pokání. Věřící se měli postit spíše ve svých domovech, aby očistili nejen své tělo, ale především ducha. Půst byl důkazem, že věřící je schopen sebeovládání i projevu vnitřní síly k překonání těžkostí pro víru v Boha a jeho syna Ježíše Krista. Adventní půst končil na Štědrý večer s východem první hvězdy. Ještě je však třeba doplnit, že nejstarší křesťanské prameny o půstu nehovoří.
V době půstu se nesměly jíst pokrmy živočišného původu, nejen maso, ale i mléko, sýr a vejce. Místo sádla a másla se užívaly rostlinné oleje. Tento způsob půstu se udržoval dlouho. Na venkově se živočišné tuky o půstu nepožívaly takřka po celé 19. století. Mléko, maso a vejce se obecně začalo objevovat v kuchyni v postní době až po roce 1900. Ale například ryby se na jídelníčku začaly objevovat v průběhu 14. století. V tomto období bylo typickým postním pokrmem i maso raků, žab, hlemýžďů a některých vodních ptáků.