Příchod jara v Nuslích namísto vlaštovek odnepaměti zvěstovala ševcovská slavnost Fidlovačka, která se konala vždy první středu po Velikonocích. Její pojmenování je odvozeno od ševcovského nástroje, fidlovačky, což je kus oblého hladkého dřeva na zjemnění kůže. Říkalo se mu také fidlátko a ševcovskému nářadí pak fidlátka – odtud pochází i rčení „sbalit si fidlátka“. Bujará zábava při té příležitosti ovládla celé údolí, kam se chodila bavit půlka Prahy. Proč jenom půlka Prahy? Protože ta druhá vyspávala kocovinu z předešlého dne, kdy se v Bubenči konal podobně rozpustilý Slamník. Obě tyto pouti měly hodně společného. Krátce po církevních Velikonocích totiž nabízely Pražanům nevázanou světskou zábavu.
Středem slavnosti byla opět pěkná máje. Většinou pěkně rašící bříza zbavená všech větví a ponechán jen vršek, který byl hojně ozdoben pestrými pentlemi a kvítím. Krejčí zavěsili na majku slamník, ševci připevnili k nejvyšší větvičce fidlovačku, ozdobenou dlouhými červenými fábory. Uprostřed větrníku upevnili duté ševcovské kopyto, na ratolesti dívky zavěsily výdumky vajíček různých barev a chasa řeznická se zase postarala o zavěšení nafouklých měchýřů. S takto nazdobenou májkou ve středu ráno houf omladiny vyrazil. Po celou dobu zvesela hrál a prozpěvoval, což do průvodu lákalo víc a víc lidí. Po pár hodinách pak procesí dalo sbohem pražskému centru a skrz Koňskou nebo Žitnou bránu si to namířilo přes Vinohrady do Nuslí. Okolo Zvonařky dolů do údolí na tzv. Bůžkovskou louku u Botiče.,
