Velikou přitažlivost pro děti mělo hrachové pole. Zelené křehoučké lusky jim byly vítanou pochoutkou, pro niž však nejevil pochopení hospodář, který dobře věděl, co znamená dětská drobotina v blízkosti takového pole. Jak se hospodář vzdálil, trhaly děti lusky o překot.
Mezi dětmi panovala taková pověra: když se jediný lusk přetrhnul, ihned zanechávali plenění, poněvadž to prý jest znamením, že hospodář přijde.
Také havran prý volá na děti trhající lusky „Pán, pán!“, aby je zahnal, a tak si z nich tropí šašky.
V lidových pověstech hraje tvrdé, lehce pohyblivé hrachové zrnko zvláštní úlohu. Vždyť nezranitelného Jánošíka učinila neškodným baba, jen pomocí po zemi rozsypaného hrachu. Úsloví „dostati někoho na hrách“ značí zmocniti se někoho úskokem. Hrách sám je symbolem plodnosti, a proto leckde o svatbě házejí snoubence hrách a nevěsta počítá kolik zrnek uvázlo v jejích šatech. Kolik zrnek, tolik dětí.
