Když krajinu přikryl sníh, děti se bavily stejně jako dnes – stavěly sněhuláky, dělaly klouzačky a se smíchem se proháněly na sáních. Vybavení bylo sice minimální, ale k velké radosti stačila i jízda na jediné brusli upevněné k botě. Večery pak patřily nočním dobrodružstvím, kdy děti brázdily svahy za svitu měsíce nebo při mihotavé záři ručních lampiček.
Vrcholem zimních radovánek však byly velké klukovské bitvy. Tvrdé sněhové koule létaly vzduchem jako krupobití a malí bojovníci se jim s obdivuhodnou hbitostí dokázali vyhýbat. Všechna odvaha ale rázem zmizela v okamžiku, kdy jedna z koulí nešťastně minula cíl a trefila okno blízkého domu. Ostrý řinkot tříštícího se skla byl neomylným signálem k okamžitému ukončení boje a bleskovému ústupu do bezpečí postranních uliček.
zdroj: archiv Antonín ViK
pohlednice: Cyril Kotyšan (1899, Braník – 1978, Braník)
