Zima jistě má svoje krásy a radosti, jenže málo naplat, jednoho březnového rána se nadýchneme a ucítíme ve vzduchu takovou zvláštní vůni, a v ten okamžik je nám jasné, že přichází jaro, které pro nás znamenalo příslib, že budeme znovu chodit dovádět na rozkvetlé louky, plést kopretinové věnečky, roztáčet káču, chodit do lesa na houby, borůvky... Co tedy se zimou, která je den ode dne protivnější. Však si s ní poradíme, vynesem ji ze vsi. Děti ustrojily slaměnou smrtku, oblékly ji do všelijakých hábů, ověsili skořápkami vyfouknutých vajec a nesli tu bílou škaredku průvodem za dědinu.
"Smrt neseme ze vsi. A ty svatá Markéto, dej nám pozor na žito.
Svatý Petr z Říma nese flaši vína, abychom se napili, Pána boha chválili."
Tento článek je exkluzivní obsah pro premiové uživatele
