Velice oblíbené u našich předků bylo vánoční prorokování počasí, podle kterého má 12 dnů po Vánocích určovat počasí dvanácti měsíců příštího roku. U nás i v Evropě jsou známy nejrůznější verze a lze se s nimi setkávat po celý středověk.
Jak asi vznikla a proč se váže na tuto dobu? Počátek nového roku počítali lidé v dávných dobách od nejkratšího dne – od zimního slunovratu. Tehdy zemědělské práce stály, a tak člověk, snažící se odhalit roušku zakrývající nový rok, se domníval, že jevy na obloze ukazují vývoj budoucího počasí, na němž závisela jeho úroda a obživa. Tak patrně vznikla domněnka, že počasí příštího léta je znázorněno v počasí nejdelších nocí. Proč je to až tři dny po zimním slunovratu, je těžko říci, ale víme, že i v létě se připisuje čarovná moc noci svatojánské, tedy rovněž tři dny po letním slunovratu.
Je zajímavé, že kritická doba (interval) 12 dnů se počítala i u lidového zvyku, který je spojen s ochranou před čarodějnicemi a končí na Boží narození: „Od Lucie (13.12.) až do Božího narození (25.12.) odhodí se každý den jedno drvénko a na Boží narození, jestli se jimi zatopí, toť se žádná čarodějnice neudrží a musí přijít na ten oheň do toho stavení.“
Závěrem Jan Munzar své povídání uzavírá konstatováním, že i když je zmíněná pověra o 12 dnech a nocí zajímavá z hlediska národopisného, je z meteorologického hlediska naprosto bezcenná.
O dvanácti dnech a dvanácti nocích počínaje narozením Krista Pána, 18. st.
První Den - narození Krista Pána jasný přinese nám rok dost šťastný. O první noci - jestli bude vítr váti, budou mříti potentáti.
Bude-Ii druhý tak stálý, žito bude dosti drahý. Druhá noc - málo se obrodí vína, pro hřích jest na nás ta vina.
Svítí-li slunce třetí den, biskupi a knězi pojdou ven. Třetí noc - kálovna slavná paní, nechajíc statku prázní.
Čtvrtý den - těžkosti a naříkáni, mladým přinese stejskání. Noc - hlad vznikne hrubě na zemi, buď pobožný, Bůh to změní.
Pátý den - ovoce se zimní zkazí a na podzim nepodaří. Noc - smrt mnoho míst užene a od Tebe neužene.
Šestý den - hojně ovoce v zahradách, bude i obilí v horách. Noc - budou hrubě naříkati, bude vína i obilí.
Sedmý den - ryb i medu hojně bude, žita a vína ubude. Noc - bude rok nehrubě dobrý, prostředně se vše obrodí.
Osmý den - bude hojný rok na ryby a jiné vodní zvěřiny. Noc - budou hrubě mříti staří, mnozí mladí svůj věk zmaří.
Devátý den - na ovoce bude šťastný rok, šetři je a dávej pilně obrok. Noc - nemálo lidu uprázní a nemocní svůj věk zmaří.
Desátý den - budou zlé časy a přívaly, dosti zlého se na lidi valí. Noc - mnoho dobytka zcepení a draho lidem učiní.
Jedenáctý den - mnoho mlhy husté spatříme i o moru uslyšíme. Noc - malé i velké stádo přinese nemálo draho.
Dvanáctý den - bude velké potýkání, divné věci pro slejchání. Noc - bude válka, potýkání, na vojnu zhusta volání.
Těchto dvanáct významných a posvátných dnů se u mnohých národů světívalo. Avšak našemu lidu tato „dvanáctka“ nestačila a přidal si ještě dodatek. Další pranostika vypravuje o šesti dnech, které následují po dvanácti dnech vánočních:
Šest dnů těch po dvanácti řečených
jméno mají ode dnů počasných,
dva měsíce jeden znamenají,
těch dnů šetřiž pilně, co dělají.
První den předpolednem leden má,
a února po půl dni znamená;
tak jiní pořádně znamenají,
jak jeden po druhém nastávají.
Na závěr ještě veršovaná selská pranostika, která vzešla z pilného pozorování rolníků povětrnosti o štědrém večeru.
„Bude-li vánoční večer v noci jasno,
bez větru a deště, nebude to prázdno:
toho roku bude vína, hrušek dosti,
čehož užívejme s velikou vděčností.
Pověje-li vítr od slunce východu,
mříti bude statek beze všeho plodu,
pověje-li vítr od západu slunce,
hrozí velkým pánům rozličné nemoce.
Pověje-li vítr od strany půlnoční,
raduj se, rok bude pěkný a úrodný,
jde-li vítr času toho od poledne,
nemoci zlé přijdou a neřesti bídné.
zdroj: O dvanácti dnech - Z rukopisu Strahovské knihovny, XVIII. století, Český lid, 1906, str. 136
napsal: Isidor Zahradník
