U nás na Tři krále hospodyňky zpravidla ráno pekly z kynutého mazancového těsta koláč zvaný kruh nebo také tříkrálový koláč, jehož kruhový tvar měl symbolizovat královskou korunu. Do něj se zapékala jedna mince – její nálezce se pak v domácnosti stal „králem“ a tím, kdo měl právo kropit svěcenou vodou dům či pole.
V časopisu Vlast z roku 1907 je o koláči krátká zmínka: Koláč "tříkrálový" býval rozdělen příčkami na tolik políček, kolik druhů omasty měli. Omastou se rozumněly: povidla, tvaroh ...
Tradice koláče, do kterého se vložila mince, aby se na základě její objevení v ukrojené části zvolil král tříkrálové obchůzky, tak jako je popsáno v článku „Na Tři krále, volba krále grošem v mazanci“ z roku 1579 může mít spojitost s pohanskými zvyky, tak jako francouzská tradice tříkrálového koláče.
Tříkrálový koláč se ve Francii (Galette des rois) tradičně podává 6. ledna, na svátek Tří králů. Je z listového těsta a schovává se do něj malá figurka. Většinou je plněný marcipánem, jemnou náplní z mandlí, másla, vajíček a cukru, zdobený křížovými zářezy. Existují ale i jiné varianty pro potěšení mlsných jazýčků: s čokoládou, jablky, kandovaným ovocem. Koláč je tak oblíbený, že všichni francouští pekaři se na tříkrálové období těší, tak jako naši obchodníci na období vánoční.
Koláč je spojován s obdobím pohanským. Římané kdysi slavili Saturnálie, svátky zimního slunovratu, kdy na jeden den volili krále nebo královnu pomocí bílé nebo černé fazole, kterou zapekli do koláče. Fazole se dávala proto, že je symbolem plodnosti a zimního slunovratu.
Tříkrálový koláč se podával i na dvoře Ludvíka XIV. a zapékala se do něj také fazole. Dáma, která ji ve svém koláči našla, se na jeden den stala královnou Francie a mohla krále požádat o nějakou „laskavost“. Tento zvyk nakonec zrušil sám král.
Dříve se koláč krájel na tolik dílů, kolik bylo stolovníků, a jeden díl byl navíc. Říkalo se mu „díl pro chudé“ a byl určený prvnímu chudákovi, který přišel do domu. V 18. století se do koláče dávala porcelánová figurka představující Jezulátko nebo jednotlivé postavy u jeslí. V dnešní době se sběratelé těší z nepřeberného množství druhů figurek. Podle tradice se ke krájení koláče musí sejít celá rodina. Nejmladší dítě si vleze pod stůl a určuje, kdo který díl koláče dostane. Ke koláči patří i papírová koruna, kterou dostane osoba, která ve svém dílku najde figurku. Tím se stává pro tento den králem nebo královnou a volí si svůj protějšek, který může hned vyzvat k tanci. Také může vyslovit přání, které by mu ostatní člonové rodiny měli splnit...
I když se v našich končinách podobný zvyk netraduje, těší se koláč stále větší oblibě a každoročně si na něm pochutnává stále více Čechů.
Co o koláči napsal Ottův slovník naučný:
Koláč tříkrálový, je ve Francii (gató de roa), Nizozemí a z části i v Německu (Königskuchen) oblíbený, do něhož se vpeče jeden bob a který se pak pojídá v předvečer tříkrálový. Koláč ten jest rozdělen na tolik dílů, kolik je účastníkův hodu. Dítě některé (nebo los v Belgii) označí díl jednoho každého z hostí, z nichž ten, kdo nalezne ve svém díle bob, stává se králem, po případě královnou. Král volí si královnu a opačně. Král obdrží papírovou korunu sestaví si družinu z ostatních hostí a udílí jí různé žertovné příkazy. Pije-li, vstane celá společnost a volá: Le roi boit, vive le roi! (Král pije, ať žije král!).
Žertovná tato slavnost, která na samém počátku XIV. věku v úředních listinách poprvé se připomíná a jejíž původ hledali v římských saturnaliích, slula ve Francii druhdy Le roi boit av Německu Bohnenfest a byla původně veřejnou.
Ani revoluce neodstranila tento obyčej, ač se o to pokoušel Manuel r. 1792. I dnes je oblíben ve Francii, ale slaví se pouze v rodinách v soukromí.
Mnozí mistři nizozemští, zvláště Metsu, Steen aj. se zálibou malovali výjevy z této slavnosti.
zdroj: Ottův slovník naučný, ilustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí, r. 1895
ambafrance.org
