Celý den a nejvíce pak večer před svátkem sv. Tří králů míval ráz slavnostní, podobal se štědrovečernímu, s dodržováním postních jídel, věštěním, vykuřováním příbytků a kouzlením. Je to poslední z dvanácti osudových nocí. Provází ji představa o škodlivých silách, které se přibližují k lidem a ohrožují jejich obydlí, zdraví a prospěch. Je třeba jim čelit tradičními ochrannými úkony, jimiž proniká síla svěcené vody, světlo svíce a znamení kříže.
V kostelích se světila voda, křída, sůl, kadidlo, a věřící si do kostela přinášeli i křížky, zlaté přívěšky, prstýnky, madonky. K těmto věcem si lidé dále přidávali také „bobky“ (vavřínové plody), který byl nastrkán v soli, dále světili síru, česnek a svíčky. Všechny tyto věci kromě svíček, používali v domácím léčení lidí i dobytka. Ve farním kostele, ve zvláštní velké nádobě byla svěcená voda. Každý přinesl ve své nádobě vodu čistou, kterou vylil do vody svěcené a pak si z ní nabral do své nádoby. Když si hospodář nebo hospodyně z kostela přinesli posvěcenou vodu, nejprve se jí každý napil, aby byl chráněn před zimnicí. Pak se nalila do kropenky, upevněné obyčejně při dveřích. Zbylá voda z předešlého roku se vylévala na ohniště. V některých zdrojích se uvádí, že svěcená voda byla z kostela odnášena tajně.
