Jak k máji patří oživlá příroda, připalující slunce, tak k českému máji patří i tři ledoví muži, jejichž mrazivý dech je tou poslední připomínkou odcházející zimy. Náš venkovský lid odedávna bedlivě pozoroval přírodu a měl ověřeno, že během roku je několik mezníků povětrnostních změn. Jedním z takových mezníků je i skupina tří dnů 12. -14. května, na které připadají svátky tří světců, Pankráce, Serváce a Bonifáce a nazvali je ledovými muži, zmrzlíky, ledovými bratry atd.
Ledoví muži náležejí k nejstarším etnometeorologickým obdobím evropského mírného pásma. Proto mnohé pranostické výroky znějí ještě poněkud dobově, cize a archaicky. O tzv. ledových svatých, ale i o studené Žofii, je zmínka již v knize Konráda Dangkrotheima, která obsahuje jména světců a pochází z roku 1415. První zmínky ve spojitosti s pranostikami jsou o nich v knihách již během 17. století. Doktor Munzar uvádí: „Nejstarší verzi jsme zatím nalezli ve sbírce polských přísloví z roku 1664 a rčení zní: Před Servácem nespoléhej na jisté léto.“
