Svatý Antonín Paduánský byl odedávna uctíván jako mocný přímluvce svobodných lidí toužících po šťastném manželství, přičemž se k němu s nadějí obracely zejména dívky a ženy. Věřilo se, že tyto vroucí prosby mohou dojít naplnění právě na poutních místech zasvěcených tomuto světci. V tomto ohledu získaly věhlas zejména poutě na horu Prašivou v Beskydech a ke kapli svatého Antonína u Blatnice pod Svatým Antonínkem.
Blatnický kostelík, pocházející z roku 1668 a lidově přezdívaný ‚Antonínek‘, se tyčí na vrcholu Blatnické hory. Pro místní obyvatele nepředstavoval pouze symbol duchovní útěchy, ale také ochránce polní úrody a vinic. Svou vděčnost patronovi lidé vyjadřovali během slavnostních dožínkových procesí, kdy ke kostelu přinášeli děkovné věnce. Kromě duchovního rozměru byla pouť pro mladé lidi vítanou společenskou událostí a jedinečnou příležitostí k seznámení a hledání vhodného životního partnera. Tradovalo se však, že k vyslyšení dívčích proseb nestačí pouhá návštěva. Aby byla žádost o dobrého manžela vyslyšena, bylo nutné vykonat po devět po sobě jdoucích nedělí poctivou pobožnost a celou snahu završit řádnou smírnou a očistnou poutí přímo na svatém místě.
Hlavní pouť na horu Prašivou se tradičně koná v neděli následující po 13. červnu, kdy církev slaví svátek svatého Antonína. Pro dívky z celého širého okolí byla tato pouť takřka povinností – v lidové víře totiž panovalo pevné přesvědčení, že se žádná z nich dříve nevdá, dokud nevykoná řádnou pouť k milostné soše ‚svatého Antoníčka‘. Magickou roli v tomto konání hrála symbolika čísla sedm, které bylo klíčem k úspěšnému vyslyšení proseb. Aby děvče dosáhlo svého vytouženého cíle a zajistilo si šťastný sňatek, muselo prokázat svou trpělivost a víru skrze rituální opakování: bylo zapotřebí sedmkrát vejít do kostela a pokaždé se v něm setrvat v tiché modlitbě, nebo podle jiné tradice sedmkrát oběhnout celý kostel dokola.
V dřívějších dobách, kdy byla lidová zbožnost ještě hlouběji spojena s fyzickým odříkáním, bývaly zkoušky pro budoucí nevěsty ještě náročnější. Tradovalo se, že dívka musí v rámci přípravy na budoucí stav manželský vystoupit od úpatí hory na její vrcholek hned sedmkrát za sebou a při každém výstupu se odříkat celý růženec. Teprve po vykonání této těžké oběti se věřilo, že se svatý Antoníček nad poutnicí smiluje a ‚dá‘ jí hodného a pracovitého ženicha.
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
zdroj: archiv Antonín ViK a spol., Obyčeje a slavnosti v české lidové kultuře, napsala Eva Večerková 2
vyobrazení: obraz Joža Úprka (1861-1940), Pouť u sv. Antonínka, konec 19. st. a pohlednice
