Mnohé příběhy z jeho života vedly k tomu, že byl považován i za patrona zlodějů, jeho milosrdný postoj k nim předpokládal jejich obrácení. Medard svou láskou odzbrojoval i otrlé zločince. K drobným zlodějům se choval s velkou dobrotivostí a každého propouštěl s napomenutím.
Jedenkráte na podzim, jeden drzý zloděj dostal se mu do zahrady, natrhal tam hroznů a jiného ovoce, a přitom pošlapal v zahradě rostliny. Když, ale se svou kořistí odejíti chtěl, tu ač pořád chodil a hledal, ze zahrady ven nemohl, takže po ní bloudil až do rána. Když ho ráno chytili, jako očarovaný pořád hrozny nosil. Když ho chtěli potrestat, přišel k nim sv. Medard, osvobodil ho a dal mu napomenutí a s těmi hrozny ho propustil.
Jiný zloděj mu chtěl ukrást úly z včelníku. Ale tu se vyrojily včely na zloděje a stíhaly ho tak dlouho, až konečně v zoufalství ke sv. Medardovi utekl, před ním na kolena padnul a za odpuštění prosil. Jakoby by včely hned poznaly pána svého, zloděje opustily, a Svatý mu udělil odpuštění.
Jednou kdosi odvedl sv. Medardovi dobytče z pastvy. Protože však ta kráva měla, jako u nás zvonec na hrdle, zloděj zvonec vycpal travou, aby se dobytku nepřišlo na stopu. Ale sotva se dostal se svým lupem domů, začal prý zvonec zvonit kamkoli ho dal, i ve skříni. Sousedé slyšeli pořád zvonění, nevědouce, co to znamená, až ten zloděj se sousedům přiznal co vyvedl, a na jejich radu sv. Medardovi zase tu krávu nazpět přivedl. Ten ve své dobrotě kajícímu tu krávu daroval, aby s prázdnou neodešel.
