Třetí červnový den patří všem milovníkům jízdy na kole. Od roku 2018 je totiž vyhlášený Valným shromážděním OSN, jako Světový den jízdního kola. Hlavní myšlenkou tohoto dne je oslava kola a cyklistiky jako oblíbeného sportu i dopravního prostředku. Před vyhlášením tohoto svátku existoval ve stejném dni již od roku 1988 Evropský den jízdních kol, vyhlásila ho organizace Attac.
V roce 1817 vynalezl Karl Drais v Karlsruhe v dnešním Německu tzv. Draisinu či drezínu, která fungovala na principu dnešního dětského odrážedla. Měla řiditelné přední kolo a jezdec se odrážel od země nohama. Stroj byl až na železný spojovací materiál dřevěný, měl loukoťová kola s železnou obručí, kožené sedlo a opěrnou tyč jako stojan.
V roce 1885 vyrobil anglický vynálezce a průmyslník John Kemp Starley první skutečně bezpečné jízdní kolo moderního typu se stejně velkými koly, pohonem zadního kola řetězem a řiditelným předním kolem. Základem tohoto nového trendu nazývaného "bezpečnostní bicykl" byl rám ve tvaru diamantu s koly opatřenými celogumovými plášti. Starley jej nazval "Rover" a později tak přejmenoval celou svou firmu, ze které se na začátku 20. století vyvinul známý výrobce motocyklů a především automobilů Rover.
O tom, že Češi jsou cyklistický národ, není žádných pochyb. Podle průzkumu, jezdí 11 % cyklistů na kole denně nebo téměř denně, více než třetina lidí sedne na kolo několikrát týdně a 29 % lidí se na kole vyvětrá přibližně jednou týdně. Nejoblíbenějším kolem je horské kolo, na kterém jezdí polovina cyklistů, čtvrtina cyklistů využívá trekingové kolo a 16 % silniční.
Průměrné stáří kola v Česku je 8 let, přičemž 52 % cyklistů má kolo mladší 5 let. Češi vlastní kola v průměrné hodnotě 16 tisíc Kč. Polovina cyklistů (51 %) si pořídila kolo do 10 tisíc korun, více než třetina lidí (35 %) jezdí na kole v hodnotě od 10 do 20 tisíc korun. Každé dvacáté kolo v Česku stojí více než 60 tisíc Kč. (l. p. 2020)
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
zdroj: archiv Antonín ViK a Wikipedia
vyobrazení: pohlednice, autor neznámý
